Narodil se 17. ledna 1935 v Býkovicích v okrese Blansko. Do básnického nebe odešel v šedesáti letech dne 19. dubna 1995. Ve svých knihách Šobola po bráchovi a Kapičky vzpomínek jsem na něho vzpomenul hnedle dvakrát.

Leoš Ondra působil jako středoškolský profesor českého jazyka a literatury také na jevíčském gymnáziu, kde patřil mezi rázovité profesory.

Sám o osobě však říkával, že je Leo, tedy velký lev. Měl rád poezii, a tak svým studentům často předčítal básně, o kterých potom s nimi dále polemizoval a prováděl takzvaný rozbor veršů.

Pan Leo nejenže básně velmi rád předčítal, ale také je coby autor sám psal. V rámci svého života vydal i několik básnických sbírek, které ovšem nechybí v mé domácí knihovničce. Poslední verše vyšly až po jeho smrti v roce 1996 pod názvem Vzpomínky na Leoše.

V roce 1967 věnoval jevíčskému gymnáziu, kde tehdy vyučoval, báseň pod názvem Stará škola. Dovolím si ji ocitovat:

Už dávno odešli

a ještě doznívá

ohlas zmlklých kroků,

ozvěna šálivá…

Už dávno bůhví kam…

a ještě doznívá

na schodišti roků

vzpomínka mámivá.

Dvě věže k nebi ční,

zašedlé růže střech

a stará, zežloutlá již škola

a mládí v starých zdech…

 a mládí v starých zdech.

Závěrem mohu uvést, že i díky básníkovi a profesorovi Leo Ondrovi jsem se sám také „rozepsal“.

 

Pavel Kyselák

člen Obce spisovatelů ČR