Narodil se v Soběchlebích u Lipníka nad Bečvou. Vyučil se u tehdejší firmy Vaverka v Lipníku, kde posléze pracoval jako modelář. Na Strojní průmyslovou školu si nejdříve sám vydělal a poté ji absolvoval v Přerově. V roce 1948 nastoupil na nábor do tehdejších Škodových závodů v Adamově. Učarovala mu krásná krajina i celkové prostředí. Zde také založil svoji rodinu a zůstal natrvalo. Ve Škodových závodech, později přejmenovaných na Adamovské strojírny n. p.,pracoval nejprve jako konstruktér a později v oddělní normalizace jako zástupce vedoucího.

Již od školních let se zapojoval do veřejné činnosti. Zprvu to bylo ve sportu - byl aktivním fotbalistou, trenérem a později rozhodčím. Byl také vedoucím ve Skautu, kde také uplatňoval své nesporné organizační schopnosti. Měl rád lidi a jejich společnost. Miloval historii a velmi obdivoval výtvarné umění, kterého si velice vážil. Se svým starším přítelem, panem Ferdinandem Kepákem a tehdejším ředitelem Základní devítileté školy v Adamově, panem Ladislavem Kozlem, založili v roce 1955 Historicko-vlastivědný kroužek při ZK ROH Adamovských strojíren, jehož byl nejprve jednatelem a poté dlouhá léta jeho předsedou.V rámci této své funkce se zasloužil o vydávání periodického časopisu Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí a jeho četné knižnice, které praktikoval ve spolupráci s PhDr. Vratislavem Grolichem a paní Emílii Čapkovou a později se svojí ženou Marií Zelíkovou. Svými články a příspěvky sem přispívali mnozí uznávaní odborníci a znalci historie, také jeho přátelé např. PhDr. Jan Skutil , jeho otec, pracovník archivu v Olomouci a jiní, kteří byli ochotni prezentovat své znalosti a umění.Byl organizátorem poznávacích vlastivědných zájezdů po naší krásné vlasti a svých vyhlášených zájezdů do neznáma. Organizoval vycházky do blízkého i vzdálenějšího okolí Adamova, divadelní a ochotnické festivaly, pořádal přednášky v rámci Lidové akademie okresu Blansko, publikoval různé články v denním tisku, v Moravském vlastivědném věstníku, v závodním časopisu Směr a dalších.

Zpočátku pořádal též vycházky za vedení odborných učitelů do plenérů, kde sám také maloval, dokud ho doslova „nepohltily“ organizační záležitosti. V rámci zájmové činnosti byl několik let předsedou Závodního klubu ROH Adamovských strojíren. Neminula ho ani práce v soudnictví, když byl určen soudcem z lidu v civilní oblasti, kterého několik let zastával.

Rád se seznamoval, dopisoval si, setkával se a přátelil s lidmi, kteří něco znali a uměli a byli ochotni své znalosti a díla prezentovat širší veřejnosti. Byli mezi nimi národní i mnoho jiných fundovaných umělců. Nejvíce se s nimi setkával na sjezdech přátel výtvarného umění, svazu přátel grafiky a krásné knihy a v rámci jejich uvažovaných výstav v Adamově i jinde. Soustředil kolem sebe několik věrných přátel a s jejich pomocí obohacoval kulturní život Adamova pořádáním různých výstav, nejen výtvarných. Jeho přičiněním zde vystavovali nejen výtvarníci – amatéři, kterých si velmi vážil, ale také naši nejpřednější umělci, dokonce i několik zahraničních výtvarníků. Vždy ke každé výstavě vypracovával a vydával v rámci možností Katalog. Stal se místopředsedou Muzejní a vlastivědné společnosti při Zemském muzeu v Brně. Byl členem organizace přátel výtvarného umění, grafiky a krásné knihy. Věnoval se také sběratelské činnosti - od zápalkových nálepek, pohlednic, filatelie, numismatiky, výtvarného umění, hlavně ex libris, PF až po grafiku. Po odchodu do důchodu pracoval ve výboru klubu důchodců v Adamově I. Jeho činnost byla ukončena jeho těžkou nemocí. 

Ještě za svého života pan Jaroslav Zelík obdržel mnoho četných uznání, byl jmenován Čestným občanem města Adamova. Zasloužil se také spolu s výtvarníkem Miroslavem Kosteleckým aPhDr. Vratislavem Grolichem o zrod znaku města Adamova. Pan Jaroslav Zelík celý svůj život a veškerý svůj volný čas obětoval práci pro veřejnost hlavně v kulturní oblasti. Člověk se neubrání obdivu, co všechno a kolik, mnohdy i mravenčí práce se svými přáteli a pomocníky vykonal, a přitom všem nikdy nezapomínal na svoji ženu a svoji dceru, které nade všechno miloval.

Jaroslava Manoušková