Žil jsem a vyrůstal v osadě zvané Nový Dvůr. I když administrativně je „naša dědina“ součástí malohanácké obce Jaroměřice u Jevíčka, blíže to máme do sousedního Úsobrna, a to v jižním směru. Je to sotva půl kilometru, stačí jen přejít tzv. Maly pola. Proto jsme tam coby děcka chodili do národní školy a také do kostela svatého Cyrila a Metoděje, který stojí hned vedle místní školy.


V tom kostelíku jsem byl také pokřtěn a mým kmotrem byl úsobrnský strýc, kterému se u nás doma říkalo Frantik. Jako kluk jsem tam v šedesátých letech chodil s rodiči téměř každou neděli. Mše tam tenkráte dlouhodobě sloužil pan farář Adolf Unger, který tam dojížděl ze slavné jaroměřické Kalvárie. Nejvíce se mi tam líbilo o Vánocích. Útroby kostela byly slavnostně vyzdobeny i s betlémem a na varhany hrál tata mého spolužáka Ludvy pan Haviger. A zcela zaplněný chrám na závěr sváteční mše zpíval známou vánoční skladbu Nám, nám narodil se.

Běhají, aby udělali dobrý skutek. Studenti ze Střední pedagogické školy Boskovice nelení ani o svátcích.
Studenti boskovického „pedáku“ o adventu nelení. Pilně běhají, aby pomohli

Při jedné mši za svoje rodiče i zesnulého bratra jsem tam pozval skvělé hudebníky – bratry Pávkovy z Jevíčka. Během bohoslužby hrál na varhany pan Petr. Po jejím skončení zahrál pan Dušan (současný starosta města Jevíčka) na svůj trombon skladbu Ave Maria od Franze Schuberta, která umocnila vzpomínku na mé předky.


Dnes už v pokročilejším věku chodívám občas do kostela svatého Remigia v Čakovicích. Je vidět z dáli a tvoří nádhernou a neodmyslitelnou dominantu nynější městské části Praha-Čakovice. I na Boží hod vánoční tam zajdu. A když pěvecký sbor spolu s účastníky mše zpívá onu nejznámější vánoční píseň, tak si vždy vzpomenu na ten „svůj“ domovský kostelík z mého dětství tam u nás doma na Malé Hané.

Pavel Kyselák