Ta se podělila s návštěvníky skleníku o své zážitky a historky nejen z natáčení. Mohli jste se tak dozvědět o jejím dětství, které prožila ve Šternberku, Bruntálsku nebo Šumpersku, protože se rodiče často stěhovali. Divadlu se věnuje již od dvanácti let, kdy hrála krále v pohádce Sůl nad zlato, a to ne kvůli svému hlasu, ale své postavě a vztyčenému prstu.

Ještě před tím se herečka svěřila, že začínala v maňáskovém divadle, ale protože jí chyběl přímý kontakt s divákem, tak toho záhy zanechala. Po maturitě získala angažmá v Severomoravském divadle v Šumperku a po vystudování DAMU nastoupila do Západočeského divadla v Chebu. Po čtyřech letech přešla do Městských divadel Pražských. Od roku 1994 je na volné noze.

Paní Zawadská se rovněž přiznala, že sbírá slony. Prvního slona dostala od kolegyně Jitky Foltýnové a postupně se jí rozrostli na stádo čítající přes sedmnáct set slonů. Dokonce si je pojmenovala jmény dárců a dárkyň. Ale hned dodala: „Ale žádného mi už nedávejte.“.

V části zaměřené na dabing napřed paní Zawadská poděkovala lékařům, kteří ji před rokem odoperovali a zachránili hlasivky, díky kterým dnes mohla vůbec v Boskovicích vystoupit. Jako studentka začínala u Olgy Való spolu s několika spolužáky jako „křoví“. Postupně dostávala malé role až dosáhla svého vrcholu, kdy dabovala ve filmu Tenkrát na Západě Claudii Cardinal. Přiznala se moderátorce, že tento film si vybaví jako první, když je zmínka o dabingu. Pak to byly ještě seriály Ženatý se závazky a Dynasty, které dabovala pár dní po porodu.

Vyprávění na chvíli přerušila úvodní píseň právě z filmu Tenkrát na Západě v podání Věry Špinarové. Poté obě aktérky pokračovaly v otázce dabingu. Na přetřes se dostaly ceny Františka Filipovského. „První cenu v prvním ročníku získala Věra Galatíková. A v dalších několika letech jsem ji dostávala já,“ pochlubila se paní Zawadská. „Pak cenu zrušili a přesunuli ji pod TýTý, kterou jsem také několikrát vyhrála. Dokonce jsem jednou přeskočila i Karla Gotta.“

„Od roku 2014 už tolik nedabuješ, proč?“ zeptala se Miroslava Krajíčková. Paní Zawadská si postěžovala na nové podmínky v dabingu, které jí i několika dalším hercům nevyhovují a proto tehdy stávkovali. Také si postěžovala na nepřiměřené odměňování dabujících herců. Nyní už si vybírá, co a pro koho oddabuje.

Ke konci také přišly na řadu „veselé historky z natáčení“. Valérie Zawadská zavzpomínala na Věru Galatíkovou, která jí darovala popelníček a hrníček, aby se cítila v divadle jako doma. Také zavzpomínala na Četnické humoresky, kde se s ní splašil kůň. „Křičela jsem na štáb, kde to má brzdu? Když jsem pak po letech přijela do hřebčína, tak se mě pracovník, který zde stále pracoval, ptal, tak už víte, kde má kůň brzdu?“

Diváci se dozvěděli, že v současné době paní Zawadská namluvila několik audioknih, vystupuje v Divadle na Jezerce, v Divadle Radka Brzobohatého, pořádá besedy a vystupuje v několika projektech.

Na závěr přečetla Skácelovu báseň O plivání z mostu do vody. A odpověděla na několik dotazů.

Při svém vyprávění zmínila historku z natáčení Malého pitavala, kde hrála dívku v baru a jeden ze starších herců jí poslal panáka. Režisér Jaroslav Dudek neměl rád, když herci na place pili. Uviděl to a už ji do žádného filmu neobsadil. „A od té doby v práci nepiju,“ řekla paní Zawadská. A tak jí při poděkování donesl ředitel KZMB Oldřich Kovář nejen kytku, ale i panáčka, se slovy „Už máš po práci.“

MONIKA ŠINDELKOVÁ