Devětačtyřicet křížků na krku a nová životní etapa. Tak by se dala popsat životní situace pana Šejby z Blanenska. Ten se na konci léta rozhodl, že rozšíří řady členů domácnosti o psího kamaráda. Nemusel dlouho hledat. Jedenáctiletý Rex, který v tu dobu pobýval v útulku pro psy si jej prostřednictvím internetu našel sám. „Narazil jsem na článek o Rexovi v Deníku a hned se mi zalíbil," vzpomíná pan Šejba, který v té době navíc řešil své vlastní zdraví a o několik dnů dříve ho pustili z nemocnice. „Necítil jsem se ještě úplně dobře, a tak jsem si říkal, že si vezmu staršího psa a už to spolu nějak doklepeme," říká pan Šejba.
„Jel jsem se na něho podívat osobně a zjistit o něm informace. Nejvíce mě zajímalo, jakou má povahu, v rodině totiž čekáme miminko, a tak jsem nechtěl psa, který by měl za sebou špatné zacházení či byl labilní," přiznává pan Šejba. Po seznámení a zásadním rozhodnutí, že je to ten pravý, si pan Šejba naložil Rexe do svého Cadillacu a odvezl domů.
Pan Šejba bydlí v dědině nedaleko Blanska. „Mám velkou zahradu, kterou jsem mohl psovi nabídnout," říká. Rex už na dlouhé procházky není, a tak se zhostil role pana domácího a hlídače na zhruba šestnácti set metrech čtverečních zahrady, kterou pan Šejba vlastní. „Rex klame tělem. Má sice sedmdesát kilo a vypadá docela nebezpečně, ale je to mazel."
Počáteční dny a týdny byly však krušné. V plotě měl několik děr, o kterých nevěděl, ale zvědavý Rex je objevil vcelku rychle. Než pan Šejba plot spravil, Rex stačil dvakrát utéct. Naštěstí pan Šejba bydlí na dědině, kde není moc velký provoz a nepřítomnost psa rychle zjistil.
Společně se jim žije dobře. Rex se dlouhodobě potýkal s kloubními problémy, ale poté, co mu již v péči pana Šejby veterinář změnil medikaci, se mu chodí výrazně lépe.
Péče a strava o sedmdesáti kilového psa však není nejlevnější. Pan Šejba to však bere s humorem. „Rex žere podstatně méně, než moje auto," uzavírá.
