Coby lékař zvířátek nejezdil jen do družstevních objektů, ale také ošetřoval venkovanům domácí zvířata. Když se přijel podívat na nemocnou kozenku k mé jaroměřické tetě Maře, tak právě připravovala švestkové knedlíky. Neměla je ještě uvařené, a tak si vzal ještě syrové „koláčky“, že prý i ty mu chutnají.

Když byla koncem každého roku výroční členská schůze JZD a dostal se ke slovu, tak velmi jadrně „zkéroval“ osádku jaroměřických kravínů. Nebylo to pro ně někdy příliš lichotivé, pro ostatní posluchače to však byla malá estráda, jak vždy vzpomínali naši. Jednou u nás doma vyprávěl, jak ho v době začínající slintavky v první polovině sedmdesátých let zavřeli přes noc v jednom kravínu.

Obří velikonoční zajíc vyzdobil obec na Blanensku
Obří velikonoční zajíc vyzdobil obec na Blanensku

Často také jezdíval do naší dědiny zvané Fameleje. Jeho manželka totiž kamarádila s paní Crhovou – obě byly ředitelky mateřských školek. Paní Crhová v Úsobrně a manželka pana doktora zase ve Velkých Opatovicích. Po roce 1969 měly obě nějaký drobný politický škraloup, a tak se čas od času vzájemně radívaly, jak postupovat. Holt i malé děti musely být v době přísné normalizace uvědoměle vzdělávány: takovým mini marxismem – leninismem.

Když jsme v zimě u nás doma zabíjeli našeho pašíka, jezdíval na povinnou veterinární dohlídku. Sotva vstoupil do dveří, s humorem sobě vlastním vyřkl verdikt: „Zakopat!“ Poté vypsal náležité úřední papíry, chvíli poseděl a něco „zplknul“. Mama mu dala na cestu kousek čerstvého masa a odjel k dalším klientům. Nezapomněl připomenout, že naši předci jedli „nezdravé“ uzené i sádlo a také přežili.

Turnaj záchranářů v ledním hokeji se konal v Blansku. Zapojilo se deset mužstev.
Turnaj záchranářů v ledním hokeji se konal v Blansku. Soutěžilo deset mužstev

Jindy zase „zhodnotil“ jitrnice ze zabíjaček v Jaroměřicích. Kvůli nedostatečné hygieně nebrali totiž v jevíčské masně krupony. A tak říkával, že jitrnice v této dědině jsou poznamenány tím, že se do nich cpe zbylá kůže.

Jeho syn Radko mi připsal
Jo onehdy nám otec (92 roků) říkal: „Poslyšte kluci, celý život jím škvarky a slaninu. Babám v kravíně jsem bral z chladírny smetanu z mléka a neberu prášky ani na cholesterol.“
„Tak to nás, kteří bereme každý den hrst prášků, ohromně potěšil“ – doplnil tato slova jeden z jeho dvou synů.
V důchodovém věku přijel do jaroměřické knihovny, kde se svými „štamgasty“, jak jinak než s nadhledem, zavzpomínal na staré časy. Zkrátka pan doktor Martínek nezapřel svůj svérázný rázovitý humor. Byla s ním prostě prča.

Pavel Kyselák
člen Obce spisovatelů ČR