Majitelkou jedinečného hadrového vozítka je i osmnáctiletá Michaela Soukalová z Prostějova. Nebyla však sama. Na srazu byl i její tatínek a maminka. Ti přijeli jedním Velorexm a Michaela druhým.

K láce k Velorexům ji přivedl právě tatínek, a nebylo proto divu, že k šestnáctým narozeninám dostala svůj vysněny dárek. Vlastní Velorex. Ten jí tatínek sám složil a daroval v době, kdy mohla začít sama toto vozítko řídit, neboť na Velorex stačí řidičské oprávnění skupiny A1. Její Velorex je z roku 1969, s motorem z Jawy 350 a hydraulickou spojkou. „Velorex je něco mezi autem a motorkou, přilbu ani bezpečnostní pásy však uvnitř nehledejte,“ směje se Michaela. 

Ukázka ruční střiže.
Zlobice opět ožily Ovenáliemi. Goralové předvedli umění pastýřství i gastronomie

Od šestnácti let s rodinou jezdí po srazech a Velorex čundrech. „Okénka mám složená vzadu, je trochu komplikované je nasazovat, ale někdy je to nutné. Například když prší, anebo minulý rok, když jsem s Velorexem byla v Rakouských Alpách. Byl to krásný zážitek, ale jsem ráda, že jel tatínek se mnou. Mnohé technické závady bych neuměla řešit,“ připouští. Do kopce se malému vozítku moc nechce a couvání s ní je také specifické. S Velorexem je jednodušší motor úplně vypnout a pak znovu nastartovat s obráceným chodem motoru. Na své lásce k veteránu vidí jako největší výhody setkávání se s dalšími podobně naladěnými lidmi, cestování a návštěvu zajímavých míst. Na autíčku se jí líbí i variabilita. „Můžu sundat střechu a jet jako s kabrioletem," směje se.

Den otevřených dveří zaujal všechny příznivce (nejen) ultralehkého létání.
Kotvrdovické letiště se otevře návštěvníkům. Láká na vyhlídkové lety vrtulníkem

S Velorexy její rodina ani zdaleka nekončí. „ Velorex by chtěl i mladší bratr, ale není to zrovna levná záležitost,“ připouští. Vozítko po renovaci vychází na více jak tři sta tisíc korun. „Je to ale láska na celý život," dodává.