Celý život obětovala pomoci druhým lidem. Pracovala jako psycholožka, a když odešla před dvaceti lety do důchodu, chyběla jí společnost. V té době se rozhodla vzít si prvního psa z útulku. „Nechtěla jsem ani mladého, ani starého, ani velkého, ani malého," začíná vyprávění jednaosmdesátiletá paní Stavová z Brna. Hledala na internetu, ale nejhezčího psa měli třeba až v jižních Čechách, což bylo pro starou paní daleko. Paní Stavová se tenkrát rozhodla vzít si psa z útulku. Jejím prvním „útulkáčem" byla Lucinka, kříženec všech možných ras. „Byla to přesně taková rasa psa, která v televizi běhá po Bankogu," směje se paní Stavová. Lucinka po několika letech zemřela na rakovinu. O dalším psovi paní nechtěla už ani slyšet.

Během let, kdy Lucinka žila, byla paní Stavová v kontaktu s vedoucí blanenského útulku, paní Jurovou, odkud Lucinka pocházela. Po nějaké době, co Lucinka odešla do psího nebe, se paní Stavové rozdrnčel telefon. Měla bych psa, pro vás jak vyšitého, řekla tenkrát do telefonu paní Stavové paní Jurová. Paní Stavová poděkovala za nabídku s tím, že si to rozmyslí a zavěsila. Dosud nezahojenou ránu ze ztáty Lucinky si nehodlala hojit novým psem, ale … Dotyčný, maltézský psík, prý strávil prvních sedm let v harmonických poměrech, byl zvyklý na rodinu, děti a svou zahrádku a najednou, ze dne na den, o rodinu přišel a skončil ve psím útulku. 

Kalendář ukazoval 21. června 2021, když se paní Stavová vydala do útulku osobně. Psí mrňous Benny jí však na první pohled nijak nezaujal. Pokukovala po jiném plemeni. V tu chvíli zasáhla paní Jurová. „Beníka mi prostě nabalila do auta," směje se dnes s vděčností paní Stavová. Tak začalo soužití paní Stavové a maltézského psíka Bennyho. 

Po krátkém čase se u Bennyho objevily záchvaty, které vypadaly jako epileptické. Udělal výkřik, něco mezi štěkotem a zavytím, prásknul sebou o zem, a upadl do bezvědomí. Pak se probral. ,,Byla jsem na veterinární neurologii a veterinář řekl, že je zdravý, že nic nenachází. Vyplázla jsem 5 tisíc a jeli jsme domů. Pak dostal záchvat podruhé, tak jsem ho vzala do náruče a záchvat se jako by rozplynul," vysvětluje paní Stavová. Jako lékařka došla k závěru, že to nemůže být epilepsie, ale psychogenní, to znamená z duševních příčin. ,,Do té doby jsem nevěděla, že psi mohou mít psychogenní záchvaty," dodává. Od té doby se u Bennyho už žádný záchvat neobjevil.

Netrvalo dlouho a Benny měl své majitelce službičku oplatit. Na počátku letošního léta paní Stavovou potkala řada smolných okamžiků. Upadla ze schodů na kovovou rohožku a na pravé noze se jí udělal obrovský hematom. Měsíc strávila v nemocnici. V té době se o Bennyho staral bývalý manžel paní Stavové, který se svojí novou manželkou bydlí ve stejném bytovém domě a mají spolu dobrý vztah. „Bennyho si již dříve oblíbil a občas ho vzal také na procházku, takže mě v době mého pobytu v nemocnici skvěle zastoupil a Benny nestrádal." Paní Stavovou z nemocnice propustili a život se vrátil opět do starých kolejí.

Paní Stavová před dvaceti lety podstoupila operaci srce, má umělou chlopeň, a proto musím brát léky na ředění krve. Nedlouho po prvním karambolu se jí stal druhý úraz. Zdánilivě nepatrný. ,,Trochu jsme se bouchla do hlavy. Prvně jsem si řekla, že bych měla jít k lékaři, jestli u mě nedošlo k nějakému krvácení. Ale cítila jsem se dobře, tak jsem k doktorovi nešla, ale nejspíš jsem měla, asi mi začalo prosakovat trochu krve mezi lebku a tvrdou plenu mozkouvou. Neměla jsem ale žádné potíže. Asi jsem ale brala toho léku moc a do toho místa, které bylo „nahlodané“ začala proudit krev," vysvětluje. Jednoho zářijového odpoledne paní Stavovou postihla mozková mrtvice. Skácela se na zem a upadla do bezvědomí. Doma byl jen její pes Benny. 

Poslouchej, běž se tam podívat, ten pes neskutečně štěká! Řekla v tu chvíli druhá manželka o patro výš svému muži, bývalému manželovi paní Stavové. ,,Bývalý manžel je již také v letech a je nedoslýchavý. Šílený štěkot Bennyho ani neslyšel," popisuje paní Stavová sled událostí, jak se je dozvěděla později. Bývalý manžel paní Stavové naštěstí měl klíče od bytu a otevřel si dveře. Pes zběsile pobíhal a dovedl pána až k bezvládnému tělu paní Stavové v obývacím pokoji. Po několika minutách pro paní Stavovou přijela sanitka. Záchranáři konali rychle a rozhodně, věděli, že tady jde o vteřiny. 

Zavezli paní Stavovou do Fakultní nemocnice v Brně, kde se na neurochirurgii probrala. Ošetřující lékař jí řekl, že stačily tři nebo čtyři hodiny, kdy by ležela bez pomoci dál a do hlavy by se natlačilo tolik krve, že by paní Stavová zemřela.

Díky včasné pomoci čilá důchodkyně vyvázla bez trvalých následků. „Byla jsem čtrnáct dní v nemocnici, stav se mi zlepšil. Všichni mě chválili, že jsem vstala z mrtvých. Mysleli si, že budu postižená, ale naštěstí pomoc přišla včas. Díky Benymu. Kdyby ten pes neštěkal, jak ďábel, nikdo by nepřišel a za tři čtyři hodiny bych byla mrtvá. Pejskem mi tím obrovským štěkáním zachránil život," říká dojatě paní Stavová.

A jak to vypadalo poté, co se paní Stavová vrátila domů z nemocnice? „Benny mi začal lézt do postele. Dává najevo, že jsem tady díky němu. Moc dobře si uvědomuje svojí zásluhu," uzavírá paní Stavová.