Až daleko v horách mě zastihla neradostná televizní zpráva z mého rodného kraje. Úsobrnská sklárna se totiž vzhledem ke zdražování energií dostává do vážných problémů. Sklárně se od jakživa u nás říká „huť“. A je to jedna z fabrik v okolí, která má dlouhou historii od ručního foukání skleněných výrobků až po dnešní automatickou výrobu. Pro obec Úsobrno i její okolí je z hlediska zaměstnání ústřední postavou, neodmyslitelně spjatou s místním obyvatelstvem, školou…

V huti také pracovala celá galerie mých předků: můj kmotr František, děda Josef (šléfiř=brusič skla), strýc Alois zvaný „Sklenář“, brácha… 

Lodní modeláři se po roce opět sešli na Července.
Sraz modelářů na boskovické Července. Davy lidé vystřídaly modely lodí

Na jednom sklářském plese si o půlnoci bratr Jan připíjel s kapelníkem brněnské muziky vínečkem v tombole vyhraných skleněných pohárků. A tak věřím, že i nadále bude pod vrchem Durana důvod k radosti i přípitku. A také, že moje trpasličí flakonky, které kdysi v huti „fókale“, nebudou jen historickou památkou na zašlou slávu.

Pavel Kyselák