Vybíhám po schodech a hned za vchodem desinfekce rukou. Nachystáno - provedeno. Fajn. Míjím šatnu a využívám možnosti převléknout se rovnou ve cvičebně. Proč ne. Šatna není příliš prostorná a všechny nás bez úhony nepojme. Avšak zbytečné obavy, sešlo se nás všeho všudy sedm. I s lektorem. Otevíráme okno, rozprostřeme podložky, sundáme roušky a jdeme na to. Jako bych se postupně dostávala do jiného světa. Do toho svého vnitřního. Není už nic, čeho bych se měla obávat. Jsou jenom asány, pozice a nastavení mysli na tady a teď. Cítím úlevu a tíha, nejistota uplynulých dvou měsíců je tatam. Šťastná na duši i na těle se zanořím do závěrečného meditativního uvolnění. Sedíme se zkříženýma nohama a se sepjatýma rukama do svíce děkujeme úklonem hlavy cvičiteli. Teda holky, to byla paráda. Jako znovuzrozená odcházím s nasazenou rouškou, kterou skoro nevnímám. Prodýchaná, uvolněná se vznáším po ulici a objala bych s chutí celý svět.
NAĎA MAREČKOVÁ
