Srub u dědinky Drozdovská pila leží asi hodinu cesty autem z Blanska. Ve srubu není pitná voda, elektřina ani mobilní signál.

První den na naší procházce jsme se vydali pro vodu. Šli jsme lesem ze srubu poblíž Drozdovské pily až jsme narazili na silnici, za Janoušovem jsme nabrali vodu a vraceli se zpátky. Asi v polovině cesty mezi Janoušovem a naším srubem jsme na zpáteční cestě lesem potkali malého asi tříletého kluka. Šel proti nám úplně sám. Za blízkou zatáčkou jsme čekali, že se objeví doprovod, ale ukázalo se, že je tam úplně sám. Tak jsme chlapce dohonili a šli s ním. Po chvíli jsme se rozhodli otočit a vydat se směrem odkud přišel. Až jsme došli k řece a zjistili, že v nedaleké osadě žádné dítě nehledají, našli jsme mobilní signál a zavolali na policii. Od nich jsme se dozvěděli, že chlapce z Janoušova už nějakou dobu hledají. Na místě jsme počkali na příjezd otce a policie. Otec přijel tak rychle, až nás málem srazil. Dítě jsme předali a dozvěděli jsme se, že ho hledá asi 100 hasičů a vrtulník, který v údolí vůbec nebyl slyšet. Vše dobře dopadlo…

Druhý den jsme se vydali na náš první větší výlet, na horu Jeřáb. Tato hora je zajímavá tím, že je to nejbližší hora s nadmořskou výškou nad tisíc metrů našemu bydlišti. Zaparkovali jsme auto v mlze a vydali se směrem k vrcholu. Když jsme šli nějakou dobu lesem, viděli jsme, že všechna mlha je pod námi. Na zpáteční cestě jsme navštívili pramen Tiché Orlice, který byl zcela vyschlý. Na obrázku stojíme v místě, kde normálně teče voda. Zpátky jsme se vraceli zase zpátky do srubu do mlhy.

Třetí den jsme se vydali na naši největší výpravu, na Králický sněžník. Naše cesta začínala v Dolní Moravě, kam jsme dojeli autem. Dolní Morava byla zcela zalita mlhou. Jak jsme šli všechna mlha zůstávala pod námi. Po cestě jsme se zastavili u malého kamenného slůněte, které je symbolem Králického sněžníku. Při zdolávání vrcholu jsme viděli, že před námi jsou davy turistů mířících stejným směrem. Asi je také vylákalo pěkné počasí. Na kopci jsme navštívili nově postavenou rozhlednu na Polské straně, která je otevřená od září letošního roku. Z jejího vrcholu byly nádherně vidět potoky mlhy pod námi, občas někde vystupující kopeček… Při sestupu z kopce jsme se zastavili i u pramene Moravy. Tato řeka teče přes celou Moravu až na Slovensko, kde se u Děvína vlévá do Dunaje.

Poslední den jsme se rozloučili s místem, kde nám bylo velice dobře a vydali jsme se na cestu domů, do husté mlhy. Doma v Letovicích nebylo po sluníčku ani památky.

Adam Krušina