Beskydská sedmičk je závod z Třince do Frenštátu pod Radhoštěm, který vede přes 9 nejvyšších kopců (původně jich bylo 7, odtud název). Letos byly parametry 102,5 km a 5700 nastoupáno. Registrace na tento závod jsou každoročně během několika minut vyprodány, limit je 3000 závodníků. A tak tedy v pátek ve 21.45 stojím, spolu s těmi 3000 běžců na třineckém atleťáku.

Po krásně odzpívané státní hymně (B7 je MČR v horském ultra dvojic) vybíháme. Musíme oběhnout celý ovál a pak po schodech hurá vstříc prvnímu kopci Javorový. Po loňské zkušenosti, kdy jsem uvízla v mase běžců, volím svižné tempo a kličkuji ven ze stadionu. Daří se a pak už se daří pořád, takže vlastně není o čem psát.

Nechápu! Celý závod jde jako po másle, jako nikdy žádný jiný. Prostě běžím nocí, ukousávám kilometry a čekám, kdy přijde krize. Nečekám zlepšení loňského času, ten mi připadal jako strop mých možností, navíc letos příprava nebyla optimální. Takže s pokorou a rozvahou šlapu do kopců, ale kupodivu úseky, které pro mě byly dříve neběhatelné, tentokrát často běžím. Cestou potkávám známé i neznámé tváře, prohodíme pár slov a opět se ponoříme do ticha noci a vlastních myšlenek.

Zdařilý úspěch boskovického družstva ve šprtci
Stále neporaženi. Boskovický tým získal další body z první ligy družstev

V Řece nás zkropí vydatný deštík, abychom pak mohli střídavě schnout a koupat se ve vlastním potu. Je teplo, počasí vyšlo na jedničku. Trochu mě znervózní, že svítá už když dobíhám do Ostravice. Mám pocit, že loni to bylo později……ale co už, musím přidat ve druhé polovině! Tady jsem ještě celkově 104. závodník, ale do cíle už budu jen stahovat. Zatím to ale ještě nevím. Polévku si dávám snad už jen ze zvyku, už ji nepotřebuji, tentokrát se žádné problémy se žaludkem nekonají.

Můj nový objev ve sportovní výživě, zn SPONSER mi dokonale pokryje vše, co potřebuji a já se těším na stoupání na Smrk. Těším se na studánku pod vrcholem, na ranní osvěžení a dlouhý seběh do Čeladné. Cestou dolů potkávám skoro kilového hřiba, jak si trůní na pěšině. Začínám mít chuť na Rádlera, že by čekal v Čeladné? Nečekal, takže zaháním mlsnou slinu a opět běžím úseky stoupání na Čertův Mlýn, které byly dříve spíš ve znamení chůze.

Hudební skupina Classic slaví. 30. narozeniny protančí v Hotelu Skalní Mlýn
Hudební skupina Classic slaví. Třicáté narozeniny protančí v Hotelu Skalní Mlýn

To, že vím, co mě čeká je super. Mám k těm kopečkům respekt, ale nehodlám jim podlehnout. Vždyť už je cíl pomalu na dohled. Pustevny, Ráztoka, Radhošť au au seběh do Pinduly a hurá na poslední kopec Javorník. Připadne mi, že tím, jak se za poslední roky „oholil“, se nějak zmenšil a já jsem nahoře dřív, než čekám. Teď už jen seběh dolů. V těch serpentinách už to moc na běh není, už si nevěřím a nechci spadnout. Jen vzpomínám, jak jsem tu několikrát běžela v zápřahu s Ginger i Lewisem a nechápu, že jsem se nezabila.

Konečně „vbíhám“ do aleje vedoucí k náměstí ve Frenu, už se těším na pejsky, jak mě budou vítat s Radimem v cíli a najednou ejhle! Kde se vzala, tu se vzala, holčina na pravoboku. Znovu (po kolikáté už?) nechápu, kde se ve mně berou síly na zrychlení a závěrečný „sprint“ do toho proklatého kopečka, co je před cílovým červeným kobercem! No, ještě, že jsem je vydolovala, ony za mnou byly ty holky dvě a v cíli nás pak dělí jen pár sekund! Ještě zbývá vystoupat schody s jednotlivými vrcholy, nahoře obdarovat potřebné, kteří nemají možnost dělat takovéhle bláznoviny a hurá utopit se v adrenalinové koupeli štěstí. Oproti loňsku si zlepšuji čas o víc jak půl hodinu (při delší trase).

Test fyzické zdatnosti nebo pravidla na silnici. Brno hostilo soutěž MÁŠ NA TO!
Tvrdá soutěž pro středoškoláky. Škola z Boskovic bude hájit barvy jižní Moravy

A dobíhám jako 8. žena. Celkem ale jako první v kategorii 50+

A závěr trilogie? Letos mi Lysá hora a závodní pobíhání kolem ní přinesla zlatý hattrick. A já jen děkuji za podporu a za to, že můžu! ;-)