HŘEBENÁČ

V dobách, kdy Sloup tvořilo jen pár vesnických stavení podél říčky pod vysokými skalami, přišel do vsi mlynář a založil si zde hospodářství. Koryto říčky leželo tehdy o něco dále, než je tomu dnes, v místě, kde dnes trčí skála zvaná Hřebenáč, zela v zemi veliká propast, do níž se voda propadala.


Mlýnské byl postaveno těsně před místem, kde voda opouštěla koryto a kousek dál se řítila do hlubin. Práce měl nad hlavu, neboť toho roku byla úroda bohatá, a širokém okolí nestál žádný jiný mlýn. Všichni sedláci proto jezdili mlít své obilí k němu. Díky rychle tekoucí vodě byla mouka navíc jemnější a kvalitnější, a mlynář proto rychle bohatnul. Aby své jmění ještě zvětšil, přemýšlel, jak výrobu mouky ještě zdokonalit. Tu si usmyslel, že kdyby se mlýnské kolo točilo ještě rychleji a bylo větší, obilí by bylo dříve umleté a mouka ještě jemnější. Za den by se navíc umlelo víc mouky. Sháněl tedy mistry tesaře, kteří by mu takové kolo vyrobili. Jakmile však tesaři viděli, do jaké hloubky se řítí voda, práci odmítli s tím, že by kolo těžko odolávalo tlaku vody. Mlynář se proto rozhodl obrátit na samotného ďábla.

Zimní bláznovství na kole v Protivanově zažila paní Ženatová ve svém mládí.
Vaše RETRO vzpomínky: Jízdní kolo jsem si vylepšila volantem ze Škodovky

Jednoho temného večera, kdy měsíc osvětloval zurčící řeku a temnou propast, sepsal s ďáblem smlouvu na výrobu velkého mlýnského kola nad propastí. Za smluvené dílo upsal svou duši. Mlynářovou podmínkou bylo, aby ďábel postavil kolo během noci dříve, než se ozve kohoutí zakokrhání. Domluvili se na noc, kdy končí jarní a začíná letní rovnodennost. Mlynář se radoval, jak svou chytrostí ďábla přelstí a zachrání svou duši.

V Senior centru Blansko se vrátila móda o 100 let zpět.   O nádhernou retro přehlídku se postarala Radka Chabičovská z Kloboukového klubu Brno se svými kolegyněmi.
Chyběl už jen Leo DiCaprio. Přehlídka ve stylu Velký Gatsby potěšila seniory

I nastal den, kdy se měl ďábel pustit do díla. Mlynář večer omámil kohouta a chystal se ho probudit ještě než vyjde první paprsek slunce. Čert se dal se soumrakem do díla, dřevo létalo sem a tam, neviditelné pily a sekery tesaly a řezaly, perlíky bouchaly jako pominuté a práce šla ďáblovi krásně od ruky. Už se schylovalo k ránu a kolo bylo téměř hotovo. Než-li měl ale pekelník zatlouct poslední kousek dřevěného klínu, sedlák vzbudil svého kohouta, který po omámení nevěděl, kde mu hlava stojí, a začal mohutně, nahlas a divoce kokrhat. V tu chvíli čert zahodil perlík, ale jakmile pohlédl na mlynáře s kohoutem, hned pochopil, že se ho snažil podvést! Popadl muže do jedné ruky, druhou odlomil kus velké skály, která stála bokem ve stráni, a hodil lstivého mlynáře do hlubin. Kolo se s lomozem rozpadlo a zmizelo za ním. Čert mohutnou skálu zabořil do propasti a uzavřel tak vodě cestu. Ta skálu začala obtékat.

Od té doby je skála na místě, kde ji můžeme vidět dnes, jen rok co rok se kousek po kousku propadá o něco níž. A aby čert nemohl provádět další kousky, postavili lidé na vrcholu kříž. Mlýn od té doby chátral, voda velké kameny rozemlela na malé, které zatekly někam do hlubin.

ARNOŠT BECHR