Nédřiv se ji zeptám, co je novyho v městě královskym. Vodpovi mně stroze: „Já nevim, eště sem nebela venko!“ Sóka to ze sebe jak tele z jalové kráve a sténě se nikdová toho moc nedovim.

Škňorá, že ož toze nemuže na nohe. Ale máte vidět, moji rozmili, v ponděli kdež má babské sněm na Moravě, popadne hulke a leti vám jak šuspajtl. Jenom se za ňó kóři. Ale do Hosobrna, kam chodila do škole, ož nedonde. No ja, aji dneskaj je mrzotá e keselá jak šťovik. A k temo eště nakchérovaná jak čertiska z Kadrmane.

Vzpomínka na Štědrý den Pavla Kyseláka.
Vzpomínka na Štědrý den na vesnici v Novém Dvoře. Ale v malohanáčtině

E kdeš dostane v kostelni holečce zadarmo čtvrtko, sténě jenom furt na všecko nadává. Že nemá zobaře a kdež jede do štatlo za svó drohó ceró, tak pré mosi přesedat. A do Olomóca je to stény. V Konice mosi čekat na dalši spoj a kdeš prši, néni se, kde skovat. Kdež ji zlatosvatě řikám: „Zandi do kostela se vespovidat ze své zlobe e hřichu.“ Tak mě vodbede: „Zandi si tam sám, te chetráko jeden!“ Ale jak řikává stréček Cyrda, hóřecké rodák: „Co pré se poňóká, to se rádo mivá.“

Pavel Kyselák
člen Obce spisovatelů ČR Jevíčko
Úsobrno, Uhřice - o. Blansko