Třebaže spojení cimbálovky se sakrálním a nadto židovským sakrálním prostorem může vyvolávat údiv, funguje zcela skvěle. Slovácká kapela Capella našla způsob, jak vyjádřit hudebním jazykem společné kořeny židovské a křesťanské tradice. Jejich prezentace hebrejských a slováckých písní působí tak samozřejmě a jedno se střídá s druhým s naprostou přirozeností, že občas posluchač ani nepostřehne rozdíl. Vzájemná blízkost obou kultur a po staletí sdílený životní prostor ve vystoupení Capelly nabyly zřetelné obrysy a koncert se nenásilně stal skutečnou připomínkou, o jakou jde židovským nadacím podporujícím podobná vystoupení.

Zvláštní je, že uskupení hudebníků kolem zakladatele, pana Trávníčka, původně s židovstvím nijak „nekoketovalo" a všichni členové jsou věřící a praktikující křesťané. A vlastně náhoda a především křesťanské hodnoty je přivedly na myšlenku poukazovat hudbou na nutnost dialogu, tolerance, pochopení.

Zpěváci a hudebníci Capelly úplně samozřejmě a lehce navodili na koncertě atmosféru a pocity, které v člověku dlouho zůstávají jako balíček pro přežití v těžkých časech.

Jakoby bez jakékoli námahy zaplnili prostor čistou radostí z hudby a jejího nepředstíraného poselství. Bylo to silné, očistné, léčivé. Díkem byl závěrečný aplaus vestoje, a ten synagoga pokaždé nezažívá.

Alice Hrbková