Hořickým hřebenem jsme došli do Spešova, potkali těžaře, dřevěné křížky rozvěšené na stromcích podél cesty staly se nápadem k dalšímu počinu, oheň u Nepustilky posloužil k přípravě oběda, zapitého vodou z nedaleké Hančiny studánky. Na vrchol Jedle a lesem dolů k Spešovské rozhledně a koupališti, kde v jezírku nás přivítal hastrmánek. Neměl bych opomenout Spešovský povětroň, což je místo hromadnému dopadu meteoritů v předminulém věku. Další studánka v Jamném a potom údolí Lubě, přičemž prvním cílem byla rozhledna Žernovník a přes Lubě ke Krkaté babě, kde Jiřík, autor zápisu přednesl pověst o Krkaté babě a přiblížil historii průběžné dálnice Vratislav – Vídeň a velkého inženýrského díla Čtyřmostí, které se mělo tyčit u památné skály, načež jsme vylezli na skálu a nad Krkatkou spatřili pozůstatky této velkolepé stavby mostů. V údolí si barevný kačer namlouval kačenku a těmito scenériemi jsme došli na Jižní portál, kde se pářili žáby, samečci sváděli souboje o samičku a vítězové byli ověnčeni korálky. Ano korálky, protože nakladená žabí vajíčka jako korálky tvořila řetízky a shluky budoucího života obojživelníků. Dělo se to ve vodě jezírka i u klád padlých smrků v těsné blízkosti Jižního portálu. To je jeden konec štoly druhého Březovského vodovodu, skoro tříkilometrového tunelu pod rozvodnicí Svratky a Svitavy mezi Černou Horou a Újezdem kudy proudí výborná voda pro Brno.

Vyšlapali jsme také na vrchol Čebínky a Malhostovickou pecku. Cestu nám lemovaly barvínky, jaterníky, prvosenky petrklíče a jiná flóra, jíž mé chabé znalosti neumějí pojmenovat. A Drásovský kopeček? Ten bere dech. Skalní most je úchvatný. Z těchto vyvýšenin sledovali jsme pozůstatky dalších dopravních staveb, a to staré Tišnovky, původní železnice z Tišnova do Kuřimi a již zmíněné průběžné autostrády Vratislav – Vídeň, které se právě v těchto místech měly křížit. Stopy tohoto stavitelského snažení tu můžeme sledovat dodneška. Na ojedinělé šrámy a bolístky jsme nehleděli, neboť veselí a pozitivní emoce měly navrch a radost se spokojeností vyhrála. Díky za tyto zážitky.

Jiří Vymětalík