Velkou roli ve válce jako takové hrají informace. Informační válka se odehrává na obou frontách. Poslední čtyři dny jsem sledovala zprávy prostřednictvím ukrajinských oficiálních zdrojů, ruských a zahraničních. Velký důraz je samozřejmě kladen na emoce, které u člověka válka vyvolává, nicméně se snažím byt rozvážná. Noviny si snažím filtrovat. Jedná věc je ale jasná, Ruska federace překročila hranice nezávislého, suverénního státu a snaží se svrhnout vládu uzákoněnou nezávislými, svobodnými volbami. Opravdu mě velice mrzí situace, která se přímo teď odehrává v mé rodné vlasti.
V České republice žiji už jeenáct let, mám dvojí občanství, Ukrajina je stále mým domovem. V tuto chvílí s ní cítím velkou sounáležitost. Jsem pyšná na svůj národ, který se dokázal v tak těžké chvílí semknout a ukázal Putinovi, že Ukrajina se jen tak nedá a že "ruský mír" zde není vítán. Ukrajinu hrdinně brání nejen regulérní armáda, ale také obyčejní občané. Ukrajina ukazuje, že již není součásti impéria, ale suverénním nezávislým státem. Ukrajinci za hranicemi pomáhají jak jen mohou a také Česká republika nabídla rozsáhlou finanční, humanitární a vojenskou pomoc.
Pocházím z ukrajinského Užhorodu. Zakarpatí se teď stalo domovem pro uprchlíky z jiných částech Ukrajiny. Samozřejmě někdo míří přímo na hranice, někdo zůstává na Zakarpatí. Jsou pro ně nachystány ubytovny a jakákoliv jiná pomoc. Uprchlíky přijímají také samotní obyvatelé Zakarpatské oblasti ve svých domovech. Jinak dobrovolnici shromažďuji humanitární pomoc a posílají tam, kde je potřeba. Potom tu jsou takové věci jako zdržování, chybějící některé druhy potravin nebo obava místních z cizích lidi.
Diplomacie jako taková selhala, ale přesto věřím, že se ještě půjde domluvit. Doufám, že jednání, která v pondělí začala, přinesou dobré plody a přestanou umírat nevinné lidé. Držím se myšlenky, že válka nemá vítěze a proto je nutné, aby se obě strany domluvily bez nátlaku a vyhrožování.
S Ukrajinou v srdci
Julija Dumenko
