Vzpomínky na oslavy tohoto mezinárodního svátku nemusí být zrovna jen veselé. Ostatně jeho kořeny spadají do roku 1908 na počest stávky newyorských švadlen…

Ještě coby frekventanti mateřské školy a poté i v prvních třídách takzvané školy národní v Úsobrně jsme vystřihovali a malovali různá srdíčka pro maminky či podobné upomínky. Vzpomínám si, že jsme jako žáci třetí třídy nesli jedno takové papírové barevné přáníčko manželce pana řídícího Adolfa Ramacha. S dětinským chichotáním jsme slezli ze schodů a zamířili jsme ke dveřím služebního bytu v přízemí školy. Ve chvíli, kdy nám smutná paní Ramachová otevřela dveře, jsme náhle zvážněli – před pár dny totiž náš pan řídící odešel navěky.

Punkevní jeskyně navštíví vodník nebo lovci. Konat se budou kostýmové prohlídky
Punkevní jeskyně navštíví vodník nebo lovci. Konat se budou kostýmové prohlídky

V šesté třídě už v Jaroměřicích jsme hned po ránu vyrazili do místního zahradnictví pana Trbuška, kde jsme vybírali dárek z nádherně rozkvetlých bramboříků, hyacintů a dalších hrnkových květin, které měl pan zahradník připravené. Jenže jako na potvoru ten den byl po ránu takový mráz, že než jsme kytku donesli do školy a posléze domů, tak nám postupně uvadla.

Zdá se, že v současné době tento svátek opět ožívá. Jak mi sdělila ochotná paní květinářka, z podobných svátků má stále „navrch“ svátek žen, a to před Valentýnem či znovuzrozeným Dnem matek.