Nositelem tohoto jména byl i můj děda Josef. Pocházel z Úsobrna, kde také strávil celou svoji profesní kariéru v místních sklárnách. Pracoval jako brusič skla, u nás se tomuto řemeslu neřeklo jinak než šléfiř. Nicméně po svatbě s babičkou Marií bydlel až do konce života v nedalekém Skřípově. S výjimkou válečných let, kdy celá jeho rodina musela tuto vesnici opustit, neboť po tzv. Mnichovské dohodě ze září 1938 se stala součástí Sudet.

Náš první rekordman mezi řidiči nákladních automobilů pan Oldřich Hudeček
Náš první rekordman mezi řidiči nákladních automobilů pan Oldřich Hudeček

Celá dědova rodina utíkala přes noc lesem (tzv. Helgróm) do rodného Úsobrna. Po válce se však vrátili a když v kalendáři naskočilo datum 19. březen bylo v dědově chaloupce veselo. Jak mi vyprávěl bývalý starosta Skřípova Herman Ošlejšek, když byl ještě kluk, v den svatého Josefa mu jeho táta vždy říkával: „Hermane, honem, vezmi harmoniku a jdeme za Josefem, vždyť má dneska svátek.“ A protože děda byl veselá kopa a měl rád společnost, tak se radoval, že starousedlíci za ním opět přišli. Vždyť se narodil v poslední den v roce 1899.

Rozkvetlé mandloně lákají do Hustopečí
Rozkvetlé mandloně lákají do Hustopečí. Podívejte se

A tak jako vzpomínku na milého dědu jsem sepsal pár veršíků: Na svatého Josefa míří do kalendáře trefa. Můj děda Josef chystá jarní osev. Má ale slavný svátek, a tak je trochu zmatek. Herman bere harmoniku a zastane živou muziku. Přátelé se sejdou, co se do světnice vejdou. Děda je veselá kopa, proto k němu vedla stopa. Narodil se na Silvestra, o rok dřív než jeho sestra. V posledním silvestrovském dni v předposledním roce 19. století. Jó, vážení a milí, toto letí.