Už od malička jsem zkoumala svět okolo nás přes foťák. V pozdějším věku tomu ale nebylo jinak,jen z dětského úhlu pohledu jsem v pozdějším veku chtěla ve fotce zachytit emoce lidí,zvířat,krásu přírody a příběhy obyčejných lidí.
Fotka je jak stroj času. Můžeme se i v budoucnosti vracet do minulosti.
V téhle sérii jsem chtela zachytit běžný zivot v Boskovicich,krásy podzimních barviček. A co bylo nejzajímavější na této sérii fotek? Možná si toho ani nevšimnete,ale pro mě to byly prázdné lavičky v zámeckém parku. Jak obyčejná lavicka pod podzimním stromem vypadá překrásně. A ano,je to jen lavicka,ale kolik příběhů,kolik lidi,děti na ní sedělo. To stojí za zamyšlení. Každý si všímá většinou jen sám sebe, dává fotky,co si koupil a podobně. Ale nikdo se nezastaví nad obyčejnou věcí jako je lavička.
Petra Vejrostová
