Lemur Kata  se řadí k primátům, do podřádu poloopic čeledi denních lemurů. Připomínají křížence mezi kočkou, psem a veverkou. Lemuři obývají naši Zemi už asi 58 miliónů let. Jejich jméno je odvozeno z latinského Lemures (duchové zemřelých, kteří se za nocí ozývají pekelným křikem a nářky). Ve skutečnosti jsou lemuři mírumilovní býložravci, kteří se nejčastěji živí hmyzem, plody, listy, květy, bylinami, kůrou, mízou, členovci a malými obratlovci. Pochází z Madagaskaru, obývají listnaté lesy, suchá křovinatá území, vlhké horské lesy a lesní porosty podél břehů řek ve výše položených oblastech. Většinou pobývají v korunách stromů.

Vytváří skupiny o rozsahu šest až třicet zvířat. Dorozumívají se mňoukavými či houkavými hlasy, v rozčílení pronikavě vřískají. S příchodem člověka před 2.000 lety začalo lemurů v důsledku lovu a zásahu do krajiny rapidně ubývat a jsou považování za ohrožené druhy.

K typickým znakům patří dlouhý pruhovaný ocas, který pomáhá udržovat rovnováhu při skocích a taktéž slouží k dorozumívání ve vysoké trávě. Váha lemura je v průměru 2, 2 kilogramu. Jeho srst je šedá, hustá, na hrudníku, krku a obličeji je bílá až krémová. Nos má černý, žláznatý. Kůže je černá až šedá. Nad zápěstním kloubem mají obě pohlaví pachové žlázy a vylučují páchnoucí, hnědou, lepkavou látku, kterou parfémují svůj ocas a zanechávají za sebou pachovou stopu. Jeho prsty jsou štíhlé, palec je oddělen od ostatní prstů na dlani, čtvrtý prst je nejdelší. Druhý prst je malý a slouží s čištění srsti. Páří se od poloviny dubna a mláďata rodí (obvykle dvojčata) v srpnu a září.

Novorozenci se drží matce nejčastěji na břiše, později se nosí na jejích zádech. Pevnou stravu začínají ochutnávat už po prvním týdnu života. Odstavují se v 5 – 6. měsících života. Lemuři mívají problémy s termoregulací, proto jsou (zejména po ránu) často viděni v „Buddha“ sedu, připomínající meditaci, otočení k rannímu slunci a ohřívají co největší plochu těla slunečními paprsky. V naší zahradě chováme skupinu 10-ti samců, pro které byla vybudována rozšířená expozice s průchozím tunelem.

Střípky o našich ošetřovatelů

Lemuři jsou velice chytří a vynalézaví. Snažíme se jim hledat zábavu, například ve formě interaktivně navlékané stravy na drátky. Lemuři si ji tak nemohou hned odnést, ale musí chvilku přemýšlet, jak si svoji svačinu vysvobodit. Podle druhu stravy ji buď musí odtrhnout, nebo okousat.

Měli jsme tu jednoho lemura, který neměl rád blondýny, proto vždy jejich ošetřovatelem musel být někdo s tmavými vlasy.

V loňském roce jsme tu měli mládě odchované lidmi, které se naučilo krást ošetřovatelům piškoty z kapes u kalhot. Jeho umělý odchov lidmi s přístupem k jedináčkovi se ukázal v naší skupince problémový, proto našel nový domov, kde se mu dostává větší pozornosti. 

MICHAELA MALCHEROVÁ

Oddělení vzdělávání a marketingu

ZooPark Vyškov