Naplánovaného večera jsme za setmění vyrazili na tajnou akci. Ti nejsilnější z nás „naložili“ májku na kola a naše výprava upalovala k domovu. My s bráchou jsme uzavírali celý bojový peloton a hlídali jsme, zda nás někdo nepronásleduje. Brácha mě vezl na štangli kola a najednou zpozoroval, že za námi kdosi utíká. Přibrzdil a shodil mě z kola a říká: „Musíš se schovat pod mostek a vyčkat až bude klid.“ Poté šlápl do pedálů a upaloval s celým konvojem domů. Chvíli jsem se „zakopával“ pod mostem a pak jsem vyrazil zpátky do dědiny. Jít po silnici jsem se bál, a proto jsem šel raději celou cestu potokem. Domů jsem se vrátil, když už byla úplná tma, z tenisek mi cákala voda až na záda a připadal jsem si, že se vracím jako ten zapomenutý francouzský chlapec v Knoflíkové válce, říkaje: Kdybych to byl věděl… Akorát mě nikde neobveselili domácím kalvádosem.

I když jsme měli všechno pořádně vymyšlené, přesto však jsme udělali jednu velkou chybu. Májku jsme nechali na dvorku místního holiče, kterému se u nás doma říkalo Rudyn. Kromě nás k němu v sobotu chodili i chlapi ze sousední úsobrnské dědiny, na dvoře viděli májku a byli jsme rázem prozrazeni.

Pavel Kyselák