Proč? Proč jsme to nevzdali a neodvolali, když by to bylo mnohem jednodušší? Proč jsme v chase kromě organizace hodů nacvičovali alespoň jednu besedu? Proč se Tetiny scházely, kdy jen mohly, aby si zopakovaly všechny kroky? Proč se Drobečci učili nové tanečky? Proč jsme hledali místa a možnosti? Proč jsme se snažili zachránit alespoň ducha hodů? Protože jsme mohli a hlavně, protože jsme chtěli.

Když se nám týden před termínem hodů změnily podmínky jejich konání a obec nám otevřela kulturní dům, byl to pro nás sice neočekávaný čin, ale v celkovém důsledku už to byl jen drobný kamínek v celé lavině organizačního chaosu, který tomuto kroku předcházel. Už teď jsme věděli, že to bude punk, ale že to zvládneme.

Letošní hody snad alespoň trochu dostály jmen a činů svých patronů, sv. Petra a sv. Pavla, protože víc než kdy jindy byly o vůli, nezdolnosti a ochotě něco udělat i přes nepřízeň podmínek, než o oslavách, tanci a vínu. Ale i na ty nakonec naštěstí došlo!

Kvůli omezením pro konání hromadných akcí jsme letos vynechali páteční hodovou zábavu a sobotní hlavní program. Z předhodového týdne zůstalo čtvrteční roznášení májek stárkám a páteční mše s žehnáním a stavěním máje a předáním hodového práva. V sobotu jsme v krojích prošli Jedovnicemi za doprovodu spojených dechových muzik Bivojanky a Olšověnky a během zastávek u radnice a u kulturního domu jsme i zatancovali natrénované tance.

V neděli jsme opět měli tu čest zúčastnit se v krojích ranní mše a po roce si tak připomenout vůni kadidla. A na závěr dne i letošních hodů nám v neděli odpoledne přijela zahrát cimbálová kapela Řícmanica. V přestávkách mezi jednotlivými hudebními bloky jsme opět mohli všichni předvést, co jsme za ten měsíc nepravidelných a sporých zkoušek stihli nacvičit.

Aby to odpoledne nebylo suché a hladové, stihly napéct Tetiny vynikající koláčky a chasa se postarala o pitný režim návštěvníků a nachystání a úklid prostoru. Jedovnické krojované hody 2020 nebyly tak veliké, jako předchozí roky, ale daly nám možnost vrátit se ke kořenům a důvodům jejich pořádání.

Omezení spojená s hromadnými akcemi nás přinutila výrazně zredukovat program a tím pádem i snížit množství lidí, kteří by se na nás přišli podívat, ale zároveň nám ukázala, že hranice našich schopností, tolerance a vůle jsou úplně někde jinde, než jsme si mysleli. A i když to bylo náročné, tak to za to stálo. Jako každý rok!

Na závěr bychom jako chasa rádi připojili poděkování – obci Jedovnice, za příležitost uspořádat hody na tradičním místě a za otevření kulturního domu pro potřeby hodů, Tetinám, že to s námi dál táhnou, Droběčkům za energii, oběma kapelám za neskutečnou ochotu a výdrž pro průvodu Jedovnicemi, Hasičům za pomoc při stavění máje. A všem, co nás podporovali, krmili a napájeli nejen během tohoto hodového maratonu. Už teď se těšíme na příští, jubilejní, rok!

Za chasu Eva Magulová