Směrem ke kolejím byla cesta mokrá až bahnitá a okolní pole čerstvě zorané, takže po něm se také jít nedalo, pokud bych si domů nechtěla na botách donést několik kilogramů nalepené hlíny. Ale zase by byla kvalitní černozem do květináčů. ? Takže jsem se s potupou vrátila na asfalt a ke kolejím došla po Štefánikové, kterou jsem prozkoumala již o den dříve s mobilem. No a pak už mě čekal výstup po ulici Chrudichromské, která je průmyslovou zónou a na které se také nachází pomníček Evropské unie, kolem Klíčovy plechové kavalerie vzorně odstavených kamionů k elektrorozvodně a křižovatce polních cest. Ta první cesta vede doprava nad solární elektrárnou směrem k Otylce, popřípadě k Bačovu (tam se vydám někdy příště, až nebude tak vlhko) a ta druhá doleva na Kopaniny a Vitavský kopec, odkud je výhled na celé město, pokud není zrovna inverze, vlhko a zataženo. Na druhou stranu je pak vidět nejen Svitávka, ALPS u Vaculky, ale i Hornosvratecká vrchovina, když je pěkně. Bohužel jsem cestou ke statku ztratila drahocenný čas a už se začalo stmívat, tak jsem to sešla dolů k cestě k chatám na Vinohrádkách a ještě naposledy se ohlédla směrem vzhůru, kde že jsem to až byla.

Monika Šindelková