Do budoucna by tu dokonce mohl vzniknout celý muzejní a vzdělávací areál. Bývalá trafostanice Spolchemie na úpatí Střížovického vrchu, kterou muzeum v tento nový depozitář přemění, totiž sousedí s gymnáziem, laboratořemi ústecké přírodovědecké fakulty nebo domem umění.

Stroje mohou dokonce reprezentovat budoucnost Ústí nad Labem. Mohou totiž odkázat na kořeny vodíkové dopravy a související infrastruktury aktuálně budované ústeckým dopravním podnikem. V Schichtových závodech a později Setuze totiž sloužily od roku 1911 jako baterie vodíkových kompresorů a pochází tedy z raného období systémového využití vodíku. Ve ztužovně tuku, která vyrostla v Ústí jako první na pevninské Evropě a čtvrtá na světě, sloužily až do roku 2008, tedy celých 97 let.

Muzeum města Ústí nad Labem se obrovské kompresory podařilo zachránit před sešrotováním letos v červenci. Ve střekovské fabrice stlačovaly vodík používaný v procesu ztužování potravinářského tuku. „Soubor představuje pět kompresorů a transmisi o celkové váze přes 50 tun. Na délku měří čtyři metry a jejich setrvačníkové kolo má v průměru 2,8 metru. Památce hrozil zánik, neboť objekt ztužovny byl určen k demolici,“ vylíčil historik a zároveň neuvolněný ústecký radní Martin Krsek.

Rozhledna Halaška u Budišova nad Budišovkou.
Ocelová kráska. Rozhledna Halaška se otevře veřejnosti na konci září

V budoucnu by se kompresory měly stát dominantním exponátem onoho takzvaného Odtajněného depozitáře. Depozitáře jsou v podstatě speciální sklady muzejních artefaktů a sbírek, obvykle však nebývají přístupné. Například Národní muzeum má jeden takový v budovách terezínské pevnosti a ve speciálních podmínkách v něm skladuje archeologické nálezy z celé republiky včetně Ústecka.

Podle ředitele muzea Václava Houfka to ovšem nebude laciné, a proto bude potřeba k financování konzervace a trvalé instalace strojů získat vhodnou dotaci. Práce to bude minimálně na pět let. „Máme připravenou studii a na jejím základě připravíme projektovou dokumentaci ke stavebnímu povolení. Ono to bude spíš několik na sebe navazujících projektů. Vznikne tu kromě depozitářů vzdělávací centrum, digitalizační pracoviště, laboratoře a další,“ popsal Houfek.

Vodík začal v Ústí nad Labem produkovat Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu (Spolchemie) od roku 1897. Tehdy chemička zavedla do výroby převratný vynález vlastní produkce, ústeckou zvonovou elektrolýzu. Při rozkládání roztoku soli elektřinou vznikalo jako odpad množství vodíku. Ústí nad Labem bylo centrem produkce vodíku v habsburské monarchii a může se díky němu hlásit i k podílu na Nobelově ceně za objev kosmického záření. Rakouský fyzik Victor Franz Hess ho totiž objevil během svého čtvrtého letu balónem plněným vodíkem produkovaným právě místní chemičkou a dosáhl výšky více než pěti kilometrů.

Motorový paraglidista Petr Buchta z Adamova na Blanensku tentokrát změnil letový plán. S křídlem a fotoaparátem nevystartoval nad oblíbený Moravský kras, ale kompas stočil minulý víkend více na jih. Konkrétně na Břeclavsko.
OBRAZEM: Jako z pohádky. Paraglidista z Adamova fotil krásy Lednice a okolí

Vodík Spolchemie produkuje ve velkém množství dodnes, a jelikož je v podstatě odpadním produktem výroby epichlorhydrinu, může sloužit jako levná pohonná hmota pro busy v MHD. „Projekt, který dopravní podnik díky tomu mohl připravit, je mimořádný svou komplexností. Zahrnuje dočištění vodíku vyprodukovaného Spolchemií, vybudování plnicí stanice vodíku, pořízení elektrobusů s vodíkovými palivovými články a rekonstrukci dílen údržby pro vodíkové autobusy,“ popsal předseda představenstva dopravního podniku Martin Prachař.

Ústí má silnou stoletou vodíkovou tradici. Právě na její kořeny a různé praktické využití má mimo jiné muzejní odtajněný depozitář odkazovat. Proto se ho podle „rozvojového“ náměstka primátora Ústí Pavla Tošovského rozhodli ústečtí radní zapsat na seznam projektů, pro něž by Ústí nad Labem rádo získalo dotační peníze z evropského programu ITI. „Skrze něj proudí evropské peníze do měst. Má tu výhodu, že pokud se projekt dostane na zmiňovaný seznam, už nemusí soutěžit a získání dotace bývá prakticky jisté. Pokud tedy žadatelé svůj projekt spolu se žádostí o dotaci připraví správně a včas je podají,“ dodal s tím, že ústečtí radní přesun kompresorů z areálu Setuzy podpořili částkou sto tisíc korun.

Na jejich záchraně se také podílely firmy Cannoneer a Sev.en Energy, Hospodářská a sociální rada Ústeckého kraje, Inovační centrum Ústeckého kraje nebo Vodíková platforma Ústeckého kraje. Podporu a odbornou pomoc nabídla také Fakulta strojní ČVUT v Praze.