Kariéra Jackyho Ickxe v F1:

Zdroj: Youtube

Slavnou čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans Jacky Ickx vyhrál celkem šestkrát a třikrát byl druhý. Úspěchy slavil i v závodech evropské Formule 2, kde se stal šampionem v roce 1967, vyhrál i v seriálu World Sportcar Championship nebo Can-Am.

Před startem závodu 24 hodin Le Mans v roce 2000 byl jmenován čestným občanem Le Mans, jako vůbec první sportovec. V roce 2002 byl uveden do Mezinárodní síně slávy motoristického sportu. Mezi nejlepšími belgickými sportovci všech dob skončil v anketě v roce 2014 na 3. místě, za bývalým cyklistickým králem Eddy Merckxem a bývalým stolním tenistou Jean-Michel Saivem.


Nahrává se anketa ...

Na počest k jeho 75. narozeninám v roce 2019 vyrobilo Porsche speciální edici svého modelu 911 (992) s názvem Carrera 4S Belgian Legend Edition. Vůz byl barvě X-Blue s bílým lemováním kolem bočních oken, aby připomínal ikonický design Ickxovy helmy. V roce 2020 byl uveden do Motorsport Hall of Fame of America.

Max Verstappen po posledním závodě sezóny 2023
Formule 1 pro letošek dojela. Na co se podívat než začne další sezóna?

„Je hvězdou motorsportu světového formátu. Pokud budete hledat mezi závodníky různých motoristických odvětví napříč F1, sportovními vozy, cestovními vozy, ale i dálkovými maratony toho největšího univerzála, napadne vás určitě několik jmen. Ale asi jen Belgičan Ickx vyhrával ve všech těchto kategoriích,“ píše se v textu Fenomén Ickx na webu Lusso Legends. V počtu vítězství v Le Mans, celkem šest, jej překonal jedině Tom Kristensen s devíti vítězstvími. Ne nadarmo tak mají oba přezdívku Mr. Le Mans.

Školu Jacky zrovna nemiloval

V roce 2000 byl Jacky Ickx jmenován čestným občanem Le Mans. Zde jsou otisky jeho rukou a nohou na počest šesti vítězství v prestižním vytrvalostním závodě.V roce 2000 byl Jacky Ickx jmenován čestným občanem Le Mans. Zde jsou otisky jeho rukou a nohou na počest šesti vítězství v prestižním vytrvalostním závodě.Zdroj: Wikimedia Commons, OldLion, CC BY-SA 4.0Jacky Ickx se narodil 1. ledna 1945 v hlavním belgickém městě Bruselu, jako Jacques Bernard Edmon Martin Henry Ickx, od malička oslovovaný jako Jacky, do rodiny známého motoristického novináře a bývalého závodníka. Starší bratr Pascal Ickx (narozen 1937) byl, jak uvádí wikipedie, také závodním jezdcem.

Ve svém životopisu na webu Sportcars.tv uvedl, že školu zrovna moc nemiloval. Prý pro něj byla spíše jako očistec. „Naučil jsem se každý rok jen tolik, abych mohl jít do další třídy. Byl jsem líný, to byla moje nejzjevnější vlastnost. Učitelé říkali, že nejsem k ničemu, a to chtěl mít rychle za sebou,“ přiznal.

O prázdninách si koupil Zündapp

Během letních prázdnin, kdy mu bylo šestnáct let, se jej rodiče snažili přesvědčit, že byl měl na učení více zapracovat. Nicméně mu dovolili koupit si motocykl Zündapp1e o obsahu 50 kubických centimetrů. „Můj otec byl před válkou belgický mistr v motokrosu a můj bratr Pascal v té době už také zkoušel závodit. Vše, co jsem od té doby v životě chtěl, bylo, abych byl jako můj otec a bratr. První rok jsem vyhrál osm ze třinácti závodů a evropský šampionát 50 kubických centimetrů,“ vzpomínal na úplný začátek na Sportcars.tv.

První vítězství Jackyho Ickxe

Z motocyklů, kde ještě získal dva tituly, následně přešel na auta. Závodit začal s Lotusem Cortina v kategorii cestovních vozů. V roce 1965 vyhrál národní šampionát salooncars a v roce 1966 vyhrál závod Spa 24 hodin s vozem BMW 2000TI. Závodil také se sportovními vozy, kde získal bohaté zkušenosti v závodech na 1 000 kilometrů na Nürburgringu.

Jacky Ickx v kokpitu Ferrari při závodě Grand Prix Holandska v roce 1968.Jacky Ickx v kokpitu Ferrari při závodě Grand Prix Holandska v roce 1968.Zdroj: Wikimedia Commons, Joost Anefo, CC BY-SA 3.0

Do světa kolotoče formulových závodů podle wikipedie vstoupil Ickx při Grand Prix na Nürburgringu v roce 1966, kdy řídil jednolitrový vůz Formule 2 (F2) Matra MS5-Cosworth v týmu Kena Tyrrella. Závod pro něj skončil po kolizi v prvním kole. V roce 1967 jel Ickx znovu na Nürburgringu s vozem F2 Matra MS7-Cosworth 1,6 litru, který do závodu opět přihlásil Tyrrell. Navzdory větší síle vozů Formule 1 se kvalifikovali pouze dva jezdci s rychlejším časem než Ickx, a to Denny Hulme a Jim Clark. Jelikož Ickx závodil v samostatné třídě F2, startoval do závodu za všemi vozy F1 a během čtyř kol se dostal až na páté místo, když předjel 12 vozů Formule 1. Po 12 kolech byl nucen odstoupit kvůli prasklému přednímu zavěšení, měl ale na svém kontě nejrychlejší kolo z jezdců Formule 2.

Málem mistrem světa

V roce 1967 jej čekal při Grand Prix v italské Monze debut v ostré Formuli 1 s vozem Cooper T81B-Maserati. V závodě skončil šestý, přestože v posledním kole utrpěl defekt. Za stáj Johna Coopera jel při Velké ceně Spojených států ve Watkins Glen, ale ve 45. kole odstoupil kvůli přehřátí motoru.

Cooper T51 Climax F1, na kterém Jack Brabham v roce 1959 získal první titul mistra světa.
Neměli jsme pocit, že vytváříme nějaký průlom, říkával konstruktér John Cooper

Pro rok 1968 si je vybral tým Scuderia Ferrari, se kterým si připsal své první vítězství ve Velké ceně Francie na okruhu u Rouenu v hustém dešti. Celkově skončil v sezoně na čtvrtém místě za Grahamem Hillem, Jackie Stewartem a Denny Hulmem. V roce 1969 hájil barvy týmu Brabham, aby se v roce 1970 opět vrátil k Ferrari. Ta byla poznamenána tragickou havárii Jochena Rindta, se kterým Ickx soupeřil o titul mistra světa. Nakonec svého protivníka od Lotusu bodově nedostihl ani nepřekonal a skončil druhý.

Jacky Ickx a Eddy Merckx:

Zdroj: Youtube

V roce 2011 v rozhovoru pro britský časopis Motor Sport se svěřil, že byl tenkrát rád, že nevyhrál mistrovství světa. Nechtěl totiž vyhrát proti muži, který v té době už nemohl zvyšovat své šance na titul. „Určitě to nebylo to, co bych chtěl. Vyhrát takový titul by pro mě nebylo žádné potěšení,“ řekl doslova.

U Ferrari vydržel do roku 1973. V následující sezoně už hájil barvy Lotusu, stejně jako v roce 1975. Od roku 1976 už Ickxova hvězdná kariéra pomalu pohasínala. Postupně prošel týmy Wolf–Williams, následně Walter Wolf Racing,Ensign  a nakonec Ligier. Jeho poslední Velkou cenou byla Grand Prix USA 7. října 1979. Ve Formuli 1 vyhrál osm Velkých cen, z toho šest s Ferrari a dvě u Brabhamu. Na titul mistra světa nikdy nedosáhl.

V plné jízdě. Jacky Ickx za volantem Lotusu 72 při Velké ceně Velké Británie v roce 1974.V plné jízdě. Jacky Ickx za volantem Lotusu 72 při Velké ceně Velké Británie v roce 1974.Zdroj: Wikimedia Commons, Martin Lee, CC BY-SA 2.0

Šest vítězství v Le Mans

Zcela jinou kapitolu potom Jacky Ickx psal v závodech sportovních vozů. Hned šestkrát se stal šampionem v prestižním závodě 24 hodin Le Mans. Poprvé v roce 1969, kdy se střídal za volantem Fordu GT40 britského týmu John Wyer Automotive Engineering s Jackie Oliverem. Podruhé, když hájil barvy Gulf Research Racing spolu s Derekem Bellem a vozem Mirage GR8-Ford Cosworth.

Následovala čtyři vítězství s vozy Porsche. V roce 1976 s Gijs van Lennepem, v následujícím roce s dvojicí Jürgen Barth – Hurley Haiwood. V letech 1981 a 1982 si potom připsal vítězství v posádce s Derekem Bellem. Třikrát dojel na druhém místě. Celkem byl na startu neuvěřitelných patnácti ročníků 24 hodin Le Mans. Naposledy dojel v roce 1985 s Jochenem Massem na 10. místě.

Vítězství v 24 hodin Le Mans

  • 1969 - Jacky Ickx / Jackie Oliver (Ford GT40)
  • 1975 - Jacky Ickx / Derek Bell (Mirage GR8)
  • 1976 - Jacky Ickx / Gijs van Lennep (Porsche 936)
  • 1977 - Jacky Ickx / Hurley Haywood /Jürgen Barth (Porsche 936)
  • 1981 - Jacky Ickx / Derek Bell (Porsche 936)
  • 1982 - Jacky Ickx / Derek Bell (Porsche 956)

Porsche 936, s nímž posádka Icky - Barth - Haywood vyhrála Le Mans 1977.Porsche 936, s nímž posádka Icky - Barth - Haywood vyhrála Le Mans 1977.Zdroj: Wikimedia Commons, Ank Kumar, CC BY-SA 4.0

V roce 1979 se stal šampiónem série Can-Am ( Canadian-American Challenge Cup) s vozem Lola T333 CS v týmu Carla A. Haase.

Nevynechal ani extrémní starty

Ickxovi nebyly cizí ani extrémní závody. Celkem čtrnáctkrát, naposledy v roce 2000, startoval v populární Rallye Dakar, kterou v roce 1983 vyhrál a v letech 1986 a 1989 dojel jako druhý v kategorii osobních vozů.

Dvakrát startoval v závodě Bathurst 1000. V roce 1977 jej s Kanaďanem Allanem Moffatem v jeho týmu s Fordem XC Falcon GS500 Hardtop vyhrál, ale v roce 1978 stejná posádka závod nedokončila.

Držitelem ocenění a řádů

Jacky Icky na poštovní známce z roku 1971.Jacky Icky na poštovní známce z roku 1971.Zdroj: Wikimedia Commons, volné díloJacky Ickx získal za svou úspěšnou závodní kariéru celou řadu ocenění. Kromě již zmíněných, se ještě stal se belgickým šampionem jezdců RACB v letecj 1967-1974, 1976, 1977, 1979, 1982, což je podle wikipedie dosud nepřekonaný rekord. Byl vyhlášen belgickým sportovcem roku 1982. Získal trofej ACO Spirit of Le Mans v roce 2004. Pařížský mezinárodní automobilový festival jej ocenil Zlatou palmou v roce 2012. Má cenu Autosprint – Legenda helmy z roku 2014 a v roce 2017 se stal legendou World Sports, aby v roce následujícím převzal Gregor Grant Award. V roce 1971 byla s jeho podobiznou vydána poštovní známka.

Jacky Ickx je také držitelem několika významných státních řádů. V roce 2000 byl dekorován belgickým Řádu koruny, které je nejvyšším vyznamenáním Belgie. Ve stejném roce se stal držitelem monackého řádu Saint-Charles, který je dynastickým řádem založeným v Monaku roku1858, a v roce 2007 obdržel jako belgický Řádu Leopolda II.

Dcera šla v otcových stopách

Ickx je ženatý se zpěvačkou Khadjou Nin. Pár byl například hosty na svatbě monackého prince Alberta a Charlene Wittstockové v červenci 2011. Ickx je obyvatelem Monaka na počátku 80. let. Jeho dcera z prvního manželství Vanina Ickx šla ve stopách svého otce a také se stala závodnicí. Startovala v seriálu DTM, v mistrovství světa GT1 ve 234 hodin Le Mans. Zde měla svůj debut v roce 2001, kdy hájila barvy týmu Paula Belmonda v posádce s Vincentem Vossem a Carlem Rosenbladem. Vůz Chrysler Viper GTS-R ale závod nedokončil. Naposledy jela populární čtyřiadvacetihodinovku v roce 2011.

V posledních letech bylo možné Jacky Ickxe potkat na akcích historických vozů, jako je Goodwood Festival of Speed a Monterey Historics. Obvykle ve spojení se jménem Porsche a Ferrari.

O jeho závodní kariéře vyšlo několik knih. Poslední v loňském roce s názvem Jacky Ickx: His authorised competition History – Jacky Ickx Jeho autorizovaná historie soutěže (Evro Publishing Limited), jejímž autorem je John Saltinstall.