Více než dvě třetiny Čechů jsou pro opětovné zavedení povinné vojny. Ukázal to exkluzivní průzkum pro Deník. Je to vysoké číslo. Obavy z ruské agrese jsou na něm znát. Iluze bezpečného světa se rozplynula.

Vojenská povinnost by však odolnost země před útokem zvýšila jen nepatrně nebo vůbec.A nejen proto, že statisíce branců a tuny vojenské techniky nám byly k ničemu v letech 1938 a 1968, protože politici nechtěli jít do boje.

Výcvik armádních rekrutů ve Vyškově.
Češi by poslali mladé na vojnu. Návrat povinné služby podporují dvě třetiny lidí

Povinná vojna, i kdyby se na hony lišila od tragikomických zážitků Černých baronů a Tankového praporu, nedá mladým mužům (případně ženám) dvě rozhodující věci: motivaci a skvělou profesionální dovednost. I kdyby měli odvedenci před sebou jen šest měsíců,i kdyby mohli na noc domů, i kdyby dostávali nějaký žold, stejně by to považovali za zásah do svých práv. Kdo je fanda do armády, může trénovat jinde. Pacifista by byl smrtelně uražen, ostatní by si to nějak se skřípěním zubů odbyli.

A druhá věc: válku dnes nerozhoduje pěchota, která nakonec obsadí území vypleněné slepým bombardováním. Vyhraje ten, kdo má technickou převahu. Superzbraně pak musí obsluhovat supervojáci.
Přijde-li krutá nutnost a země se bude muset bránit, je nejlepší cestou vybudovat skvěle vyzbrojenou, vycvičenou a dobře placenou profesionální armádu. Mít dobrý plán spolupráce se spojenci. A politiky, kteří se nebojí.

Na druhou stranu by ale měl každý, kdo se chce naučit bojovat, dostat možnost a dobré školení. Po tragické zkušenosti země, která se vzdávala, je někdy každá puška dobrá. Ne však vojín, který půjde buď hrdě, nebo otráveně na jatka.