Málokomu se chce odejít z důležitého místa, které zastával poměrně dlouhou dobu. A naplnil-li se jeho čas, pak by každý rád odstupoval do ústraní s poctami a vděčností lidu i dějepravců. Ne tak Miloš Zeman.

Chvíli to vypadalo, že by přece jen toužil v čítankách zanechat aspoň jednu příznivou zmínku: Po ruské agresi se plně postavil na stranu Ukrajiny. Jenže kvůli jeho zlomyslné povaze se mu asi nedostane ani té. Pokud dovede do konce svůj plán, budou se o něm děti učit jako o prezidentovi, který znásilnil Ústavu ČR, když zcizil svému nástupci právo na výběr předsedy Ústavního soudu. „Jediná omezující podmínka spočívá v tom, že to musí být někdo ze členů soudu. Žádné další ústava nezná,“ řekl Zeman Radiožurnálu.

Kateřina Perknerová
Tak ať to holka zkusí

Striktně vzato má pravdu. V základním zákoně státu nenajdeme větu, že prezident jmenuje funkcionáře jen tehdy, pokud to nepřesahuje jeho volební období. Není k tomu důvod. Chápe to každý, kdo má všech pět pohromadě a necloumají jím běsi pomstychtivosti.

Nijak to nesouvisí s tím, že ve své éře s předstihem jmenuje nového guvernéra ČNB nebo některé velvyslance. Ale stejně jako nechává poslední slovo při obsazení klíčových ambasád na svém nástupci, měl by tak učinit i u jedné ze zásadních prezidentských pravomocí, tedy výběru šéfa Ústavního soudu. Zeman se ale zle rozkmotřil s Pavlem Rychetským. A závěrečným aktem temné strany síly má být instalace jeho nástupce půl roku před skončením Rychetského mandátu.

Luboš Palata
Pomoc státu selhává v nejhorší chvíli

V kuloárech se hovoří o tom, že Zemanovým vyvoleným je Josef Fiala, tedy skoro jistě soudce, jehož by si nevybrali Petr Pavel ani Danuše Nerudová.

Pakliže by Zeman hodlal svou zlovolnou hru dovést do finále, Fiala by v něm neměl sehrát roli užitečného idiota. Osvědčil by tak oprávněnost své příslušnosti k radě moudrých.