Krůček po krůčku se dovídáme, co se před sedmi lety stalo. Operovala tady šestičlenná jednotka ruské vojenské rozvědky, jejíž členové nastražili výbušné zařízení ve vrbětickém muničním skladu. Nemohla tak činit bez vědomí Kremlu ani bez součinnosti s ruskou ambasádou. K tomuto verdiktu došli české bezpečnostní složky, policie, státní zástupci, premiér, ministr vnitra a prezident republiky.

Právě proto bylo vypovězeno osmnáct zpravodajských důstojníků, kteří na ruském velvyslanectví plnili jiné než diplomatické úkoly. To jsou závěry, které jednoznačně podpořili vládní i opoziční poslanci. Pochybnosti přednesli jen zástupci KSČM a SPD, pro něž jsou předložené důkazy nedostatečné a vnímají je stále pouze jako důvodná podezření. Pokud ale soudíme, že ČR je suverénní demokratický stát, musíme věřit svým tajným službám. To je předpoklad přežití. Neznamená to ovšem, že se nemáme dál pídit po tom, jak se vše odehrálo, zda Hamáčkova plánovaná cesta do Ruska byla skutečně součástí akce, která měla zajistit bezpečný návrat českých zpravodajců z Moskvy. Pokud to tak bylo, proč o tom nevěděl premiér Babiš?

Určitě se musíme ptát, kdo zametal cestu ruským špionům na české straně, neboť bez jejich pomoci by se podle exšéfa rozvědky Karla Randáka obejít nemohli. To všechno zajisté máme chtít vědět. Teď je ale dobře, že se politická scéna semkla a dala najevo, že Česká republika není žádný satelit, ale hrdá členská země EU a NATO.