Ze zásadní schůze sněmovny o budoucnosti Babišovy vlády se stala přehlídka předvolebních monologů, výčitek, obviňování. Komunisté oznámili, že ačkoli se s kabinetem ANO a ČSSD rozešli, nehodlají jít do party s pravicovou opozicí, a proto ze sálu odešli hned po vystoupení svého předsedy Vojtěcha Filipa.

Tím fakticky vládu podrželi, protože připravili opozičníky o potřebnou stojedničku. Mimochodem místopředseda sněmovny Filip byl ve svém vystoupení kritičtější k sociálním demokratům než k ANO, vadí mu hlavně zahraniční politika v podání jejich ministrů, konkrétně vztah k Rusku po Vrběticích.

Premiér Andrej Babiš byl po rozhodnutí KSČM jako politý živou vodou. Kromě přehledu úspěchů (já jsem sehnal vakcíny, já jsem sehnal účinné léky na těžký průběh covidu, já jsem prosadil Muzeum totality, já jsem splnil slib a zasadil se o zahrádkářský zákon) se šéf ANO pustil z plna hrdla do ODS, Pirátů, lidovců, STAN i TOP 09.

Naznačil tím, kudy se bude ubírat kampaň člověka, který chce být i nadále českým premiérem. „Říkám nahlas, my v Česku nechceme žádný multikulturní ekofanatický pirátostát.“ Po této větě se ozval frenetický potlesk z lavic, kde sedí poslanci ANO.

To bude hlavní linie předvolební Babišovy rétoriky. Tou vedlejší pak bude tvrzení, že opozice má jediný cíl, a tím je dostat ho z politiky. „Uvítali jste příležitost, že můžete porazit toho Babiše, na kterého jste do té doby byli krátcí, vaším vítaným spojencem se stal covid, ano, a na tu kartu jste vsadili všechno,“ řekl.

Opoziční lídři si také nebrali servítky, ale jejich racionální argumenty vyznívali poněkud matně. Mám dojem, že během nepovedené schůze mnozí z nich litovali, že se do podobné akce čtyři měsíce před volbami vůbec pouštěli. Nedosáhli totiž vůbec ničeho.