Miliony od státu pro Babiše? Může být

Spojení ďáblův advokát mi vytanulo na mysli, když ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) ve sněmovně představoval vládní novelu zákona o státním zastupitelství. „Co mají desítky lidí z toho, že se o případu v průběhu vyšetřování nemůže mluvit a za deset let se dozvědí, že se vlastně nestalo vůbec nic? A já nebo jakýkoliv jiný ministr pak vyplácí odškodné a ještě se omlouvá.“

Andreji Babišovi asi zvonilo v uších. Vrchní soud v Praze totiž v neveřejném zasedání rozhodl o dalším postupu v kauze Čapí hnízdo, tedy záležitosti, kterou se justice zabývá šestým rokem. Věc vrátil prvoinstančnímu soudu, jenž letos rozhodl, že Babiš a druhá obžalovaná Jana Nagyová Mayerová jsou nevinní. Podle soudce Šotta byl případ nesprávně žalován, státní zástupce se odchýlil od linie policejního vyšetřování a ztratil se v dotačním předivu.

Veřejnoprávní, ale ne televizi

Čapí hnízdo je skvrnou české justice, přehlídkou šlendriánu, neschopnosti, politických tlaků, amatérismu. Na jeho konci, třeba za pět let, může být přesně to, o čem v pátek mluvil ministr Blažek, tedy omluva a odškodné. Jak by se asi tvářili představitelé pětikoalice, kdyby český stát musel vyplatit miliardáři Babišovi pár milionů? Zajisté to může skončit i opačně čili triumfem žalobce Jaroslava Šarocha a blamáží Jana Šotta.

A to je právě ta hrůza. Při představě, že v podobné nejistotě jsou desítky bezejmenných lidí, kteří se domáhají spravedlnosti, je člověku úzko.

Po zhruba dvanácti letech bychom se mohli dočkat předpisu, který dá do rovnováhy nezávislost a odpovědnost státních zástupců. Jejich funkční období bude sedmileté, vedoucí funkcionáři budou muset projít přísným konkurzem a bude zavedena odvolatelnost vedoucích státních zástupců v rámci kárného řízení.

Fiala a Babiš v kleci

Jak uvedl Blažek, je nutné napravit vychýlený systém. „Podívejte se na Slovensko. Kdo chce vědět, kam vede takzvaná nezávislost policie a státního zastupitelství, pokud se přežene, tak tam se zavírají úplně všichni navzájem. A jeden z důvodů spočívá v tom, že jsou absolutně mimo veřejnou kontrolu.“

Co tím ministr spravedlnosti míní? Že žalobci se nesmějí urvat ze řetězu. V praxi to ovšem není jen tak. „Má-li státní zástupce důkazy podloženou pochybnost, musí žalovat. Jen pokud je nepochybné, že se skutek nestal, není trestným činem nebo ho nespáchal obviněný, musí stíhání zastavit,“ vysvětlil v Deníku přede dvěma lety nejvyšší státní zástupce Igor Stříž.

Jinak řečeno zastavit rozjetý vlak není jednoduché. Neudělal to návladní Marek Bodlák v kauze Parkanová ani Jaroslav Šaroch u Čapího hnízda. Otázka zní, proč. Opravdu si byli jisti důkazy a vítězným tažením před soudem? Nebo se tak trochu báli, že by se na ně v případě opačného rozhodnutí snesla lavina politické či novinářské kritiky? Bodlák neuspěl a stálo ho to možná místo soudce. Šaroch je v půli cesty s nejistým výsledkem.

Maďarsko Pétera Szijjárta není na straně Maďarska

Ani legislativní úprava nezaručí, že se v Česku bude stíhat, žalovat a soudit jako z partesu. Pozemský soud není ten poslední a nekonečně spravedlivý. Je lidský se všemi chybami z toho vyplývajícími. Přesto je chvályhodné, že se politici zleva i zprava rozhodli pravidla pro žalobce posunout žádoucím směrem.

Totiž k obecně sdílenému pocitu, že právo nefunguje jako nástroj msty nebo tupého lpění na formálním naplnění zákona.