Ojedinělé remízy (nebo dokonce porážky) plnily zhýčkané duše příznivců železného velkoklubu pocitem rozhořčení, jehož spláchnutí si vyžadovalo notnou řádku piv. Pravidelná účast v pohárové Evropě platila za něco stejně automatického jako východ slunce.

Derby a staré dobré časy

Současná Sparta však ač se to skalním fanouškům příliš nezamlouvá dávno ztratila nimbus výjimečnosti. Už léta rozpačitě klopýtá za vývojem, utápí se ve vnitřních sporech a naivních manažerských rozhodnutích a zpovzdálí sleduje, jak to šlape v nenáviděném Edenu. Až v posledních měsících se cosi změnilo: pod trenérem Kotalem se na sparťanské kopačky začalo vracet sebevědomí.

Mužstvo znovu dokázalo urvat výhru i v zápasech, kdy herně nezářilo. Od soupeřů byl opět znát někdejší respekt, který se v minulých sezonách změnil spíš v posměch. Podaří-li se udržet hlavní opory, je nakročeno k lepším zítřkům. Ovšem pozor: pokud přijde další klopýtnutí v boji o Evropskou ligu, tak se na Letnou vrátí dobře známý přízrak neúspěchu.

Nepostradatelný k(K)rál