Stánky s cukrovou vatou, medovými srdíčky nebo hračkami. Lovení ryb spojené se soutěžemi, skákací hrad či vystoupení mušketýrů na koních. A především úsměv a výskot desítek spokojených dětí. Tak to v sobotu vypadá v zámeckém parku v Blansku, kde se již podevatenácté koná tradiční Blanenský jarmark.

Z venkovního pódia se právě ozývá dupot tanečních kroků. Lidové tance zaujaly Věru Labuťovou z Lažánek, která se na ně ze zeleného prostranství dívá spolu se svojí desetiměsíční dcerou v náručí. „Přijela jsem sem také se svými dvěma syny, kteří si zde hned našli kamarády. A manžel právě stojí ve frontě na pivo. Je tady krásně, počasí vyšlo. Těším se hlavně na večerní koncert Petra Kotvalda. Alespoň zavzpomínám na své mládí," usmívá se mladá maminka.

Opodál se nad jedním ze stánků vznášejí do výšin desítky bublin. Miroslava Burianová z Brna tam nabízí bublifuky. Jdou doslova na dračku. „Dejte mi dva. Kdybych koupil jen jeden, tak by to nedopadlo dobře. Děti by se o něj nejspíš pobily," říká jí jeden z kupujících – otec dvou dětí.

Šikovná obchodnice je také maminkou, a jelikož vyrůstala u kolotočů, snadno přišla na to, co děti zaujme. „Tyto bublifuky jsem poprvé viděla na dovolené v Chorvatsku. Hlavně menším dětem se nejvíc líbí ty automatické. Postačí, když je jednou zmáčknou a válí se z nich bubliny," vysvětluje Burianová.

„To je dřina, co?" říká jeden z řady otců svému asi sedmiletému synovi, který právě drží v ruce těžké kladivo a v praxi si zkouší, jak se kuje železo.

Postupně další a další zvídavé děti zaučují devatenáctiletý Erik Hrnčíř a šestnáctiletý Richard Vlach. Oba studují uměleckou kovařinu v Brně. „Můj strýc byl uměleckým kovářem. Do řemesla, které už dnes pomalu vymírá, mě zasvětil, když mi bylo šest let. Od té doby jsem měl o svém budoucím povolání jasno. V celé republice se dnes vyučí v průměru jen osmadvacet kovářů ročně. Myslím, že toto řemeslo ještě má svou budoucnost," uvědoměle hodnotí student Vlach.

Nejen maminky a otcové, ale dokonce i babičky a prababičky si nenechaly jarmark ujít. Jako například Jana Bílková z Blanska. „Před chvilkou jsem přijela se svým pětiletým pravnukem, který si již stihl zaskákat v skákacím hradě. V jednom ze stánků jsme nakoupili kokina. Hlavně, že má pravnouček radost, jarmark je především akcí pro děti," říká prababička Bílková.

Nejmenší návštěvníky hodně zaujalo například také Kolo štěstí. Za kartičku, na které je pět čísel, zaplatí jejich rodiče pár korun. A když se na hráče usměje štěstí, odnášejí si domů cenné výhry.

Jako třeba plastovou pistoli nebo magnetickou tabuli. „Na nápad vytvořit kolo štěstí jsme přišli již v devadesátých letech. Vyrobil nám jej známý, který je stolařem. Pravidelně s ním jezdíme po poutích. Je to atrakce, která se dětem stále líbí," usmívají se manželé Dana a Pavel Štrofovi z Blanska.