Ke skále blízko Ostrova u Macochy míří proudy lidí. Další prohlídka jeskyně začíná. Uvnitř se ozývají rány. Když ustanou, před lidi předstoupí muž se svítící lucernou v ruce. Je to objevitel Balcarky, Josef Šamalík. „V zimě roku 1923 jsem narazil na malou, ale nádhernou jeskyňku. Je tak zvláštně šedavě zabarvená. Dodnes se jí říká Popeluška. Máme tu i dlouhý zaoblený krápník, který se jmenuje Turecká šavle. Později jej jeskyňáři použili do znaku Balcarky,“ seznamuje početnou skupinku s historií. V roce 1924 narazil na další objevy, mezi nimi i Dóm zkázy. Badatelé dřeli dál a o dva roky později jeskyni zpřístupnili prvním návštěvníkům. „Ani pak jsme nelenili. Objevili jsme přírodní chodbu, galerii i muzeum,“ podotýká muž s knírem.

Pak ukáže lidem cestu dolů po úzkém schodišti. Tam potkají nevrlou ježibabu. Zrovna si chtěla pochutnat na Jeníčkovi a Mařence. Ty ukazuje výletníkům zpovzdálí. Obě postavičky i perníkovou chaloupku do skal vytesala sama příroda.

Lidé postupují úžinou dál a v tom se před nimi rozevře obrovský prostor. Tam hospodaří jeskyňky. Dokud se jim nepoláme lopata. „Balcařisko, spravíš nám to lopaticsko?“ Žádají Balcara, který se vynoří ze skal. Dobrým skutkem si pak od divých žen vyslouží zázračný koláč. Když si nechá kousek na druhý den, vždycky doroste.

Turisté míjí další bohatou krápníkovou výzdobu a betonová cestička je dovede k černokněžníkovi se špičatým kloboukem na hlavě. „Všechny ty krápníky jsem vyčaroval já,“ tvrdí. Za ním se vznáší malí černí draci.

Chlubí se také čerti. V zakouřených chodbách, kde červeně svítí žár, si lidem stěžují, že jim jeskyňáři zabetonovali komín. Z čertova komína se tak stal objevitelský. Z lidí navíc chtějí dostat zlobivé duše a uvařit je v kotli.

Vytí hejkala

Na duše si dělá nárok také vodnice, která má připravené hrníčky u jezírka. Návštěvníky jeskyně touží postrašit i hejkal. Jeho vytí zní po celé Balcarce. „Trénuji, vy lidé jste čím dál víc náročnější,“ vyčítá dětem, které se nebojí a odpovídají mu hlasitým hejkáním.

V muzeu skupina narazí na lovce sobů. Zrovna si vyrábí kostěné nástroje. „A nyní se můžete vydat po schodech z pravěku rovnou do přítomnosti,“ ukončí výklad Lukáš Jelínek, který pro tento den oblékl pravěký oblek i paruku. S lovkyní Veronikou Přibylovou si po odchodu první várky turistů dají teplý čaj. „V jeskyni je jen osm stupňů Celsia, tak je potřeba se zahřát,“ dodává dívka.

Balcarka je jeskyně s nejkrásnější krápníkovou výzdobou. Tvrdí to tamní správkyně Eva Hebelková. „Je to také jeskyně bludiště. Jako jediná zpřístupněná jeskyně má dvě patra. Je výjimečná i svou barevností s kontrasty bílé, béžové a hnědé,“ popisuje Hebelková.

Balcarku na dva roky uzavřely opravy. Od roku 2009 je tak prohlídková trasa bohatší o muzeum s expozicí z období lovců sobů, kteří tu žili.