Slavnosti železa zpestřila stará řemesla

Kouř se valí z pece, opodál předvádí kovář ohňový kumšt, kolemjdoucí si namíchají voňavé mýdlo nebo ozdobí perníček a nad jejich hlavami mlčí větrný mlýn. Rudické slavnosti železa v sobotu nově zpestřila stará řemesla.

Než si kovář podá kladivem železo, musí je hutníci vytavit v peci. Tu postaví z mazanice a pak ji roztopí dřevěným uhlím. „Dovnitř dám železnou rudu rozdrcenou na velikost hrášku a musím dmýchat vzduch z měchu, aby v peci byla vyšší teplota. Tam se pak železo shlukuje do železné houby, která putuje ke kováři,“ popisuje David Maršálek ze sdružení Bacrie. Tavba trvá asi pět hodin. Hutník pak musí dvířka od pece vyříznout a houbu vyrazit ven.

Brunetka v dobovém kostýmu zasvěcuje návštěvníky do tavby bronzu. „Jak se bronz roztaví, nalijeme jej do forem, které jsou kamenné nebo keramické. Je také možné udělat předmět z vosku. Obalený do hlíny jej pak zahřejeme, vylijeme a máme formu. Tu pak rozbijeme a je hotovo,“ popisuje Monika Gregorová. Ta před stanem vystavuje i hotové bronzové spony na sepnutí, záponky do opasků a sekery.

Rudičtí letos nevzdávají hold pouze železu. Na slavnostech lidé zkouší dělat vinuté perly nebo drátovat. S drátem a kleštěmi v rukou šermuje třeba malá výletnice Barbora Hinštová. „Máma drátovala láhev a já jí teď pomáhám. Nejtěžší je udělat ty ozdoby, připomínají mi šnečí ulitu,“ líčí dívenka.

Hbitými prsty si pohrává s dráty Věra Malátková, ta propadla drátování už před patnácti lety. „Dřív lidé dělali ve sklepích hodně zásob. Sádlo nebo mléko měli v kameninových a železných hrncích. Když hospodyně hrnec rozbila, přišel dráteník a zdrátoval jej,“ říká paní jako by vystřižená ze starých časů. U jejích nohou stojí v trávě drátovaná miska, váza i slepený hrníček. Podle Malátkové však lidé hrnce drátovali také proto, aby byly chráněné před nárazem. Nové drátování také měnili za staré zrezivělé. „Drátovat se dá všechno. Kromě hrníčků drátuji třeba kamínky, které si lidé přivezou z dovolené, vajíčka nebo zavařovačky,“ podotýká žena.

U mlýna voní různé olejíčky a bylinky, které zrovna míchá v míse zapálená slečna. Dohlíží nad ní Bára Milotová. Ta do svých přírodních mýdel dává bylinky z rudického propadání. „Základem mých mýdel jsou olivový, palmový, kokosový, ricinový a jojobový olej a louh. Později tam přidám nasušené bylinky a esenciální oleje, které jsou léčivé,“ prozradí Milotová, která hmotu obarví kořením, kakaem či kávou. „Pak ji nechám ve formě a přikryji peřinami, aby měla dostatek vlastního tepla,“ pokračuje s tím, že mýdlo je potřeba ještě nakrájet na kostky a ty nechat na vzduchu, kde zhruba měsíc zrají.

Stará řemesla si návštěvníci Slavností železa vyzkoušeli poprvé. „V historii Rudice sehrálo roli hlavně železo. Lidé však dělali i jiná řemesla, která nyní obnovují,“ uvedl za pořadatele Milan Kylar z informačního střediska.