Do cíle jsem byl prý totiž donesen s jekotem, že mě bolí nožičky. V sobotu vyrážím s přítelkyní Lenkou a dcerou Jolanou oživit vzpomínky na rudický výšlap. Naše sedmiměsíční začínající turistka, nakrmená a přebalená, na čerstvém vzduchu okamžitě usíná.

Přestože je velmi sychravo, osm stupňů a mrholí, u startu pochodu poblíž rudického fotbalového hřiště je živo. Na trať právě vyráží chumel dětí a dospělých. Pionýrská skupina z Jedovnic. „Přece nebudeme sedět doma. To radši půjdeme do přírody. Na pochod v Rudici chodíme již několik let a dětem se líbí. Na cestu jsme pro ně navíc připravili spoustu her,“ hlásí s úsměvem jedna z vedoucích Nikol Prausová z Kotvrdovic. Její skupinku výletníků čeká pětikilometro­vý okruh.

O kus dál studují mapu manželé Růžena a Jiří Čermákovi. Přijeli až z Víru a vybrali si patnáctikilome­trovou trať. Společně s nimi jdou vnučky Aneta a Vendula. Výpravu vede psík Stela. „Jsme tu už počtvrté a pochod se nám moc líbí. Poprvé jsme sice zabloudili a našlapali o deset kilometrů víc, ale zase byla legrace,“ směje se Čermáková.

Pětikilometrová štreka

To naše tříčlenná výprava volí z nabídky pětatřicet, pětadvacet, patnáct a pět kilometrů raději jen pětikilometrovou štreku. „Pětatřicet kilometrů je výlet na celý den. Ale navštívíte řadu zajímavých míst. Větrný mlýn Větřák, Rudické propadání, Křtiny s barokním chrámem. Po cestě je také bývalý lichtenštejnský zámeček poblíž Bukovinky a Bystřec. Tam si lidé zase prohlédnou odkryté zbytky středověké osady,“ upřesňuje v rychlosti zajímavosti pochodu hlavní pořadatel Jaroslav Weiter ze Sokola Rudice. A vzápětí míří na jednu z kontrol na trati.

Podle něj se každoročně na pochod vydá od sto padesáti do tří stovek lidí. Záleží na počasí. Po značených cestách jsou občerstvovací stanice. V cíli pak turisté dostanou na památku diplom a ručně vyřezávanou dřevěnou placku.

Vyrážíme. Zatažená obloha se za chvíli protrhá a vysvitne sluníčko. Asi v polovině pochodu odpočíváme ve stoupání na vršek Chochola. Míjí nás skupinka dam v letech z rudického klubu důchodců. Do stoupání si to s nimi s turistickou holí a ve sportovním štráduje i sedmasedmde­sátiletá Květa Kuncová z Rudice. „V okolí je nádherná příroda a člověk si protáhne tělo. Na procházky chodíme pravidelně a je to bezva,“ říká energická žena.

Na hrázi rybníka Dymáku, kde je právě v plném proudu výlov, si na občerstvovací stanici dáváme horký čaj a míříme do cíle na hřiště. Jolana dostává jako nejmladší účastník celého pochodu plyšového lvíčka. I když celý výlet prospala. Na sedmadvacátém ročníku pochodu Z Rudického propadání bez váhání si letos vyšláplo přes sto šedesát lidí. Tak za rok zase ahoj.