Se džbánkem v ruce se v přírodním amfiteátru procházeli krojáci z protivanovského souboru Skalák. „Nosíme chudobné kroj. Je z tohoto kraje, kde vládla chudoba, takže nemáme kroje honosné,“ vysvětlila Hana Baráková z Protivanova. Její tanečník Jaroslav Pavlů zase vysvětlil, že džbánek používají jako rekvizitu k tanci. Do kroku si totiž zazpívají i písničku Hořký pivo. „Každé folkové krok je třasákem a ten je poskočné. Tanec jako je šotyš je zas pomalejší,“ zasvětil do tajů starých tanců Pavlů a vzpomněl další tanečky jako jsou talián, ležák či břetva. Skaláku vyhrávala do tance harmonika. Muzikanti jiných souborů rozezněli třeba basu nebo housle.

Na pódiu se vytřídaly dětské i dospělé soubory z Blanenska.

Slavnosti písní a tanců Kořenečtí obnovili v roce pětaosmdesát. Vesničku ovládnou jednou za dva roky. „Letos jsme pořádali slavnosti potřinácté. Folklor má dlouholetou historii a my se jej snažíme udržovat, aby se nevytratil z regionu. Zde má přece kořeny,“ uvedl starosta Kořence Miroslav Zemánek. Podle něj je dobré si připomenout, jak kdysi žili předkové. „Tímto stylem je zaměřené i naše muzeum. Otevřeli jsme novou výstavní místnost,“ pokračoval starosta.

O slavnostech lidé vstoupí také do tmavých prostor větrného mlýna. Stavbu z roku 1866 opravuje Jan Doubek z Přerova. „Mlýn postavil starosta Jakub Veselý. Byl bohatý sedlák, takže si to mohl dovolit. Do té doby si lidé museli získávat obilí tím, že mleli na ručních žernovech, a to bylo pracné a pomalé,“ nastínil historii mlýna Doubek s tím, že Josef II. navíc vydal dekret, že každá dědina si musí zabezpečit mletí obilí na mouku, aby předešla hladomoru. Mlýn pak střídal majitele. Když zemřel jeden z nich, zůstal otevřený. „Vyrabovali jej a zbylo pouze technické zařízení,“ sdělil Doubek, jehož otec pak mlýn koupil. Bez vrtule. Doubek by ji rád pořídil. Je však potřeba opravit střechu. Ta by nyní obrovské perutě neunesla.

Kořenecké slavnosti si nenechá nikdy ujít Květa Zatloukalová. „Je to tradice a líbí se tu celé naší rodině,“ řekla.