VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Na každý závod skládáme hymnu

Veselice - Marek Jarůšek, který je členem reprezentace Hasičského záchranného sboru České republiky v požárním sportu, říká:

21.12.2008
SDÍLEJ:

SE LVÍČKEM NA PRSOU. Marek Jarůšek se dostal do reprezentačního týmu v požárním sportu. Foto: archiv Marka Jarůška

Šestnáct a půl sekundy. Takto rychle zaběhne hasič Marek Jarůšek z Veselice v průměru jednu z disciplín v požárním sportu. Běh na sto metrů s překážkami. Díky rychlým nohám si už domů přivezl dvě stříbrné medaile na Mistrovství České republiky a letos v září na Mistrovství světa v Sofii pomohl české reprezentaci k zisku třetího místa. V anketě Blanenského Deníku Rovnost získal titul Sportovec měsíce září. Vysoký a atleticky vypadající muž si z toho ale příliš nedělá: „Já na ankety moc nevěřím,“ přiznává s úsměvem.

Stát se hasičem bývá snem mnohých kluků. Bylo to u vás také tak?
Ne. Sice jsem už jako malý kluk byl u dobrovolných hasičů, ale to na těch malých vesnicích tak bývá. Ani v rodině k tomu žádné předpoklady nebyly. Hasičem jsem se stal z hecu. Když jsem totiž byl na vojně, tak mi dva kluci, kteří tam byli se mnou a kteří k hasičům chtěli jít, tvrdili, že se tam nedá dostat. Jeden neprošel pohovorem, druhý fyzickými testy. Takže jsem z hecu řekl, že jestli se tam nedá dostat, tak to musím zkusit. Nejdřív jsem to zkoušel v Brně, kde to nevyšlo, ale zrovna v tu dobu byla volná místa v Blansku a tam už jsem se dostal v pohodě.

Je tedy těžké dostat se k hasičům?
Asi jak pro koho. Hlavně je potřeba být zdravý a také je nutná dobrá fyzička. Vzhledem k tomu, že už není vojna, tak ti mladí, kteří k nám přicházejí, jsou na tom čím dál hůř. (úsměv) Jinak nějaké znalosti nejsou potřeba. Všechno se učí v základním kurzu. Pak se ještě dodělávají speciální kurzy na strojníky, kteří jezdí auty, na techniky, kteří se starají o dýchací techniku a přístroje měřící nebezpečné látky, a na lezce. Náš útvar je ale malý, takže každý má za sebou více kurzů.

Jak vypadá takový váš běžný pracovní den?
Máme tři směny a ty se točí. Takže čtyřiadvacet hodin v práci a čtyřicet osm hodin volna. Na začátku směny převezmeme techniku, zkontrolujeme, jestli vše funguje, a pak je údržba aut nebo jiného vybavení a také fyzická příprava. Vše je vždycky dáno denním řádem.

Pohodička nebo fyzicky a psychicky náročná práce?
Záleží od šichty. Někdy nic, člověk si zahraje třeba nohejbal nebo opravuje auta. Pak ale přijde směna, kdy je to náročné fyzicky i psychicky. Třeba když je nějaká vážná dopravní nehoda nebo když se něco stane malému dítěti. Nejhorší je slyšet ten dětský pláč. Pamatuji si hlavně na výjezd v Blansku na Písečné, kde si v jedné z těch bytovek ve výtahu dítě skříplo nohu. Když jsme přijeli, už odspodu jsme slyšeli ten hrozný řev. Nakonec to ale všechno dopadlo dobře.

To musí být pořádný nápor na psychiku. Přece jenom vidět třeba u dopravní nehody mrtvé tělo…
Já s tím naštěstí nemám větší problémy. Je potřeba to s kluky vždycky probrat a ti starší by to měli umět zlehčit. Přistupujete k tomu profesionálně, ale je potřeba to nebrat vážně, protože kdyby si to člověk měl všechno brát na vlastní bedra, tak se z toho za chvilku zblázní. Pokud nechytnete na zásahu někoho příbuzného nebo malé děti, tak se to dá zvládnout.

Ve filmech vždycky hasiči mají takovou tu tyč, po které při zásahu sjíždějí dolů. Máte ji v Blansku taky?
Ano, ale nejezdí se po ní. Jakmile po ní začne někdo jezdit, hned je něčím namazaná. Starší kluci ji z hecu hned natřou třeba vazelínou. Když jsem do Blanska přišel, párkrát jsem po ní sjel, ale hned jsme byl černý, takže jsem toho taky nechal. Na větších útvarech, kde jsou třeba čtyři patra, tak je lepší po ní jet, ale my máme jen jedno patro, takže ty schody sejdeme. (smích)

Už čtyři roky reprezentujete Českou republiku v požárním sportu. Jak jste se k němu vlastně dostal?
Náš bývalý velitel čety pan Maňoušek požární sport dělával a podporoval ho. Umožnil nám soutěžit na republikových závodech, a když jsem zjistil, že bych mohl být lepší a lepší, začal jsem se tomu věnovat více. Ze začátku vlastně nikdo nevěděl, jak se to pořádně dělá. Takže jsme si na závodech natáčeli lepší družstva a podle toho jsme se učili. Dnes už to mladí mají lehčí. Každého půl roku je kurz pro začátečníky, kde se učí ty základní věci. Požární sport je dost technicky náročný. Pokud třeba u výstupu na věž člověk nezvládne techniku, nemá šanci uspět.

Zmínil jste výstup na věž. Z jakých disciplín se požární sport skládá?
Celkově ze čtyř, dvě jsou individuální a dvě týmové. První individuální disciplínou je běh na sto metrů s překážkami. To běžec v pětadvaceti metrech od startu musí přeskočit dvou metrovou dřevěnou stěnu, pak vzít hadice, s nimi přeběhnout po osm metrů dlouhé a šestnáct centimetrů široké kladině a nakonec hadice rozhodit, spojit středy, zapojit do rozdělovače a běžet do cíle. Je to taková imitace při hašení. Druhou individuální disciplínou je výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže pomocí hákového žebříku. Běží se tedy s osmi a půl kilovým žebříkem k věži, tam se žebřík zapíchne, vyleze se do prvního okna, kde se sedne a žebřík se vyhoupne do dalšího okna. Takto se postupuje až do čtvrtého okna, kde je došlap na dvě nohy. V týmových disciplínách se pak závodí ve štafetě čtyřikrát sto metrů s překážkami a v požárním útoku. Úkolem týmu je pomocí motorové stříkačky, hadic, proudnic a dalšího nářadí, dopravit vodu do terčů vzdálených devadesát metrů od připraveného materiálu.

Podle čeho se přidělují body?
Vždycky závodí deset lidí. Osm chlapů jde na věž a z toho se počítá šest nejlepších časů. Ty se pak sečtou a družstvo s nejmenším společným časem dostane jeden bod, další družstvo s druhým nejmenším časem dva body a takto to pokračuje. Stejně se to počítá na stovce. Štafety se běží dvě, ale počítá se vždycky ta lepší a družstvo s nejmenším časem opět dostane jeden bod a v útoku to probíhá stejně. Kdo má pak na konci nejméně bodů, vyhrává.

Kterou disciplínu máte nejraději?
Všechny jsou zrádné. Když je velký tlak na mančaft, nemám rád ani jednu. Když třeba první štafeta selže a druhá musí dát čas, je to neuvěřitelný tlak.

A tréma?
Jak kdy. Když mám natrénováno, je to lepší. Vždycky ale nějaká tréma je.

Jste v reprezentaci, kromě trenéra Josefa Pěnči, jediným zástupcem jihomoravských hasičů. Asi je to dost těžké se do reprezentace dostat, že?
Už nejsem jediný, letos vzali nového. Když jsem se dostal do reprezentace, bylo to jednodušší než dnes. Udělal jsem na věži i na stovce šestnáctku, tedy šestnáct sekund, a vzali mě. Dnes, kdo nezaleze čtrnáctku na věži a nezaběhne šestnáctku na stovce, nemá šanci. A časy samozřejmě musí být stabilní.

Jaká bývá na závodech atmosféra?
Je tam rivalita, samozřejmě každý chce vyhrát. Na závodech v republice je to hodně našlapané, takže dostat se na bednu je docela těžké. Na mezinárodních závodech je rivalita asi ještě větší. V individuálních disciplínách nemáme proti Rusům, Bělorusům a Ukrajincům vůbec šanci, protože oni to dělají profesionálně, mají to jako své zaměstnání. Slyšel jsem, že Rusové byli před mistrovstvím na soustředění čtyři měsíce, zatímco my týden. (zmiňuje také, jak Rusové jsou v tomto sportu páni nade vše a jsou schopni těsně před závodem měnit podmínky nebo vybavení, se kterým se bude závodit). Můžeme jim ale konkurovat v kolektivních disciplínách. Nejsou totiž tak sehraní a ani u toho tolik nepřemýšlejí. Na stovce a na věži na ně ale prostě nemáme. S klukama jsme se bavili, že i kdyby se to u nás dělalo profesionálně, málokdo by do toho šel.

Proč?
Myslím si, že je to velká oběť, a mně to takto vyhovuje. Sportuji ve volném čase, mohu trénovat i v práci a mám podporu od rodiny. Abych se sbalil a byl dva měsíce od rodiny, by se mi nelíbilo. A i ostatní kluci v reprezentaci většinou mají rodiny.

Říkáte, že třeba Rusové se nedají porazit. Není to pro vás demotivující?
Ne. Nesmíme se nechat odradit tím, že tam přijede nějaký Rus. Musí nás to motivovat k tomu, abychom je porazili v kolektivních disciplínách. Před dvěma lety jsme na mistrovství Evropy vyhráli útok a štafetu, takže jsme celkově byli první a vůbec nehrálo roli, jestli jsme v jednotlivcích pátí nebo šestí.

Na fotkách z mistrovství jsem viděla, že jste si malovali na tváře české vlaječky. To je nějaká tradice?
Ano a hlavně se na každé závody skládá hymna. Pokaždé jiná. Jeden náš trenér hraje na kytaru, takže dá dohromady melodii a my ostatní pak dáváme dokupy slova. Ono to soupeře hned odrazuje, když přijedeme na stadion a zpíváme. Na mistrovství v Rusku se zpívala hymna, která měla melodii z ruské písničky a slova: „Máme všichni smělé bradky, porazíme ruské spratky.“ Když to měl to ten překladatel přeložit, byl to pro něho docela oříšek.

Autor: Dagmar Kulaviaková

21.12.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Kvůli salmonele vybijí v Pohořelicích 65000 slepic. Vejce stahují z prodeje

Smrtelná nehoda uzavřela ve středu odpoledne silnici mezi Archlebovem a Strážovicemi. Na místě tam zemřel třiadvacetiletý motorkář.
3

Mladý motorkář zahynul při rizikovém předjíždění, je už osmnáctou obětí

Rok zuřící spor. Výstavbu nového domu brzdí odvolání, byty kvůli tomu zdraží

Adamov – Už téměř rok zuří spor mezi dvěma obyvateli Adamova a firmou, která v blízkosti jejich bydliště přestavuje chátrající budovu na bytový dům. Stěžovatelům vadí několik věcí. „Začalo to vysekáním stromů na pozemku, který sousedí s lesem. Kvůli tomu jsme s dalším obyvatelem města podali stížnost na inspekci životního prostředí. Také plánovanou přestavbu s námi nikdo nekonzultoval,“ vrací se na začátek autorka stížnosti a odvolání Glena Rauerová.

AKTUALIZOVÁNO

Paraglidista zemřel při pádu na pole. Záchranáři ho oživovali marně

Moravský Žižkov – Ačkoliv téměř čisté nebe nad Břeclavskem ve středu ozařovalo slunce, let pro jednoho z účastníků tamního evropského šampionátu v motorovém paraglidingu skončil smrtí. Prestižní akci konanou na letišti v Břeclavi poznamenala tragická nehoda.

Rekordní trénink kaskadérů v Brně: hoření holé kůže i pády z dvaceti metrů

Brno /VIDEO/ - Dva nové české rekordy padly o víkendu v Brně. O jejich překonání se postarali filmoví kaskadéři, kteří ve městě trénovali hoření na holé kůži a pády z výšky.

Zraněného policistu, který se vyboural s hybridním BMW, propustili z nemocnice

Brno - Do domácí péče již lékaři propustili policistu, který utrpěl vážná zranění při nehodě luxusního policejního auta. Jako spolujezdce přitom vezl zástupce šéfa hradního protokolu Vladimíra Kruliše. Pro Deník Rovnost to ve středu potvrdil mluvčí Fakultní nemocnice Brno Pavel Žára. Sportovní auto sjelo s osádkou do příkopu letos v květnu v brněnských Chrlicích.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení