„Po šesti letech, co jsme na projektu pracovali, nám ho vzali. Je to politické rozhodnutí,“ shrnula ředitelka pražské instituce Markéta Pánková. Blíž záležitost komentovat nechtěla.
Rozhodnutí kritizuje také projektový manažer památníku Pavel Štěpán. „Podle mých zkušeností mělo Muzeum romské kultury a lidé spjatí s romskou menšinou na Moravě snahu nekriticky upřednostňovat romské období tábora na úkor ostatních obětí, které tam zemřely nebo byly vězněné v ostatních historických etapách,“ poukázal projektový manažer. Doplnil přitom, že nechce zpochybnit, že Romové trpěli v táboře nejvíc. Za nacistické okupace jich tam zemřelo 207.
Stovky dalších se nevyhnuly transportům do vyhlazovacího tábora v polské Osvětimi. „Bezesporu jde o nejtragičtější kapitolu v dějinách tohoto místa,“ připustil Štěpán.
Ředitelka Muzea romské kultury v Brně Jana Horváthová upozornila, že na tvorbě památníku se podílely různé instituce stejně jako třeba různí historici. „Je třeba vzít v úvahu usnesení vlády z roku 2011, které rozhodlo, že se má budovat památník romského holocaustu. Národní pedagogické muzeum si samo rozšířilo historický záběr, protože logicky dějiny Romů nejsou jejich nosné téma,“ připomněla Horváthová.
Odmítla přitom, že Muzeum romské kultury má zájem potlačovat památku neromských obětí. Po druhé světové válce totiž byli v táboře na čas internovaní Němci neschopní okamžitého odsunu, po roce 1948 tam komunistický režim zřídil tábor nucených prací pro své odpůrce.
Podle Horváthové se Muzeum romské kultury nikdy netajilo, že má zájem památník spravovat a vést. „Návrh padl už v prosinci 2014. Tehdy vyzvala Pánková účastníky pracovní skupiny, kteří se na vzniku památníku podíleli, aby navrhli, jak má areál fungovat a kdo ho bude spravovat,“ upozornila. Muzeum romské kultury se navíc podle ní o lokalitu zajímá už od roku 1996, kdy tam uspořádalo první pietní akt.
Stát vykoupil na konci roku 2009 pozemek pro památník od soukromého vlastníka. „Žádné ministerstvo si nechtělo vzít správu památníku pod sebe. Tehdejšímu ministrovi pro lidská práva Michaelu Kocábovi vyšel vstříc ministr školství Ondřej Liška,“ vysvětlila Horváthová, proč je památník pod správou ministerstva školství. Bylo prý jasné, že později nastane snaha památník přesunout pod ministerstvo kultury, pod kterým funguje Muzeum romské kultury.
Rada vlády pro záležitosti romské menšiny návrh na převedení správy památníku schválila už v roce 2015. Další hlasování se uskutečnilo minulý týden, kdy přijala usnesení o začlenění památníku do brněnského muzea. „Ministr pro lidská práva Jan Chvojka má do konce května ve spolupráci s dalšími ministry předložit vládě návrh na převedení památníku,“ potvrdila mluvčí ministerstva školství Klára Bílá. Odůvodnění převodu nesdělila.
Historie místa:
• V letech 1942–1943 byli v takzvaném sběrném táboře v Hodoníně u Kunštátu internovaní Romové na nucených pracích. Na epidemie jich zemřelo 207.
• Na jaře 1945 se tam cvičili příslušníci wehrmachtu, v létě tam byl lazaret Rudé armády.
• Roku 1946 sloužilo místo k internaci Němců, po roce 1948 politických vězňů.
• Stavba památníku trvala zhruba 4 roky. Tvoří ho 3 objekty: nové infocentrum se základem výstavy, zrekonstruovaný barák vězňů a barák dozorců.