Hlasujte v anketě umístěné vpravo a oznámkujte povídku jako ve škole. Vyhrává příběh s nejlepším hodnocením od vás čtenářů.

Gistr je mlčky ale opovržlivě pozoroval z okna svého pokoje, kroutě při tom hlavou. To ještě ovšem netušil, co bude následovat.

Ve středu večer se za Gistrem stavil jeho nejlepší přítel a vynálezce splachovadla s rukojetí Evžen. „Co kdybychom šli v sobotu na ples?“ otázal se nadšeně Evžen. „Ty ses zbláznil!“ vyhrkl s mírným zakoktnutím Gistr. Evžen se mu snažil vysvětlit, že jde o výjimečnou situaci, neboť ples pořádá jeho kamarád, a tak má k dispozici dva volné lístky. „V žádném případě nepřichází v úvahu!“ odmítal nekompromisně Gistr. „Ale no tak, Gistře,“ přemlouval jej Evžen. „Ne, vážně. Vždyť mě znáš, když řeknu ne, tak ne.“

„Gistře, tobě to sako ale sedne,“ pochválil jej Evžen, vcházejíce do kulturního domu, ve kterém se ten večer konal myslivecký bál. „Nech si to, jo?“ vykřikl Gistr, „buď rád, že jsem tady, nebo si to ještě rozmyslím. Že já se taky nechám od tebe ke všemu ukecat!“

Evžen se už nemohl dočkat, až vyzve nějakou krásnou paní k tanci. Gistr zase pořád bručel, že s nikým tančit nebude a zakotvil u okénka s nápoji, kde mu slečna nalévala jím objednanou sklenku rumu. „Běž klidně sám, mně to takhle vyhovuje,“ tvářil se spokojeně Gistr, svíraje z půlky plnou sklenici moku čajové barvy. Evžen se tedy vydal sám na pospas tanečnicím.

Gistr se po třech sklenkách uvolnil natolik, že měl dokonce chuť tancovat. Ve veselé náladě vkročil do tanečního sálu a hledal Evžena. Po chvíli ho našel u jednoho stolu. Seděl sám nad sklenkou červeného vína a rukou si podpíral bradu. Tvářil se velice smutně a zamračeně. „Žádná se mnou nechce tančit,“ stěžoval si Evžen chvějícím se hlasem. „Působíš moc napjatě a nervózně,“ vysvětloval Gistr, „to ony hned poznají. Musíš se uvolnit. Koukni na mě.“ Vážně. Gistr byl naprosto uvolněný. Možná až moc. Pobídl Evžena, ať si v klidu sednou, hrdě vzpřímí hlavy a že až bude dámská volenka, v momentě tu jsou dvě krasavice.

V okamžiku, kdy pořadatel vyhlásil dámskou volenku, otevřely se dveře sálu a v nich se objevily dvě tanečnice z Lúčnice, připomínající Laurela a Hardyho. No něco strašného! První žena připomínala vzdálenou příbuznou medvěda Grizzlyho. Měřila asi 190cm a vážila snad 200kg. Její šaty měly tak velkou plochu, že na ně krejčí nejspíš použil plachtu, co zakrývá obří transportéry, aby se na ně neprášilo. Její boty by se daly použít jako úkryt pro přejedené potkany. Druhá žena byla přesně pravý opak. Suchá větev, bambusová tyč nebo ošacené stéblo trávy. Její výška se pohybovala kolem 170cm a hmotnost určitě nepřekročila 40kg. Gistr a Evžen se okamžitě tvářili, že tam nejsou. Hleděli do země a skoro nedýchali. Obě ženy se začaly podezřele blížit právě k místu, kde seděli Gistr s Evženem. „Doufejme, že si nás nevšimnou! Sedíme tady tak na ráně,“ pravil zoufale Evžen. „Už není čas couvnout! Musíme věřit, že nás nezmerčí,“ uklidňoval jej Gistr. Aby vypadali co nejméně přitažlivě, nasadili tak ošklivé obličeje, že by vyděsili i mrtvého. „Ony sem jdou!“ volal zděšeně Evžen. A opravdu už nebylo pochyb, že jdou pro dva ošklivé obličeje. „Můžeš si alespoň vybrat,“ pobídl Gistr svého kolegu, „chceš raději Otylku nebo Subtilku?“ „Já chci domů,“ zaúpěl Evžen.

„Vy dva!“ zaječela ta tělnatější, ukazujíc svou medvědí tlapou na Gistra s Evženem, „pojďte si s námi zatančit!“ Tázaní nestačili cokoli říct a už je tanečnice vlekly doprostřed sálu. Gistrovou partnerkou byla korpulentní Otylka. Evžen tančil s útlou Subtilkou. Oba se bránili, jak mohli. Marně. Gistr po minutě tance okamžitě vystřízlivěl.

Lidé si pomalu začali podivných párů všímat. Někteří dokonce přestávali tančit, neboť něco podobného nikdy neviděli. Zatímco přihlížející ženy oběma tanečníkům jejich utrpení očividně přály, muži s nimi naopak soucítili a litovali je.

Pro Gistra s Evženem začalo to pravé peklo, neboť se zrychlila hudba a tanečnice z Lúčnice to teprve teď rozbalily naplno. Gistr se od těla Otylky odrážel, jako by skákal na trampolíně, až byl celý otlučený. Evžen byl zase jako na trní. Odrážeje se od Subtilky, které naopak lezla z těla bodavá žebra, byl rázem samá modřina. Konec skladby zdál se být v nedohlednu a někteří přihlížející věřící se začali za oba tanečníky modlit.

Skladba skončila a pánové se sotva drželi na nohou. Tanečnice je odvlekly ke stolu a spokojeně pronesly: „Zůstaňte tady! Jdeme si jen odskočit na toaletu. Na příští tanec se pro změnu prohodíme.“ Oba zranění se na sebe podívali, každý si důkladně prohlédl šrámy toho druhého a se zděšeným výrazem popadli svoje věci a pelášili odtud, co jim nohy stačily.

Když oba konečně dorazili do svých vysněných příbytků, naprosto vyčerpáni a unaveni usnuli dobrovolným spánkem. Na tento zážitek jistě dlouho nezapomenou!

Gistr nasupen na Evžena, který tohle vlastně způsobil, neboť ho k tomu všemu přemluvil, házel ještě týden Evženovi do bot slupky od brambor.

Radek Zezula