Vanovice mají největší evangelický kostel na Moravě

Nynější kostel byl otevřen v srpnu roku 1844. „Předtím tady stával menší, takzvaný „toleranční“ kostelík, vystavěný hned po tolerančním patentu. Toleranční patent měl tolerovat i ostatní církve kromě katolické,“ vysvětlil vanovický farář Pavel Freitinger.

Nebylo to však tenkrát tak jednoduché. Po vydání tolerančního patentu byla sice církev evangelická tolerována, mlčky snášena, nicméně podporována příliš nebyla. Bylo tudíž těžké sehnat peníze na stavbu většího kostela; ten malý totiž po pár letech nestačil. K evangelíkum se přihlásilo velké množství lidí ze širokého okolí Vanovic. „Od dvacátých let devatenáctého století začali lidé připravovat stavbu většího kostela, ale trvalo asi dvacet let, než získali stavební povolení a než se chrám dostavěl,“ řekl Freitinger.

V té době stále platily omezující předpisy, podle nichž nesměl mít evangelický kostel klenutí oken, klenby, věže, ani zvony, prostě nic, co by připomínalo katolický chrám. „Evangelické kostely také musely stát na okraji obce,“ dodal farář. Proto při dokončení stavby v roce 1844 neměl ještě kostel dnešní podobu.

Tehdejší duchovní správce přemýšlel, jak zařídit, aby se v kostele mohlo vyzvánět. Podle nařízení Josefa II. bylo dovoleno oznamovat začátek bohoslužeb například bubnem či něčím jiným kromě zvonů. Farář ovšem toužil po zvuku zvonů. Sehnal tedy v Německu firmu, která vyráběla speciální zařízení, jež vydávalo zvuk zvonů, a přesto to zvony nebyly. Byla to zvláštní péra z lité oceli. „Toto zařízení máme vysoko ve věži dodnes. Už se však nepoužívá, protože je ve špatném stavu. Rádi bychom sehnali peníze na rekonstrukci vanovického zvonění, protože je to mimo jiné také památka na počátky našeho kostela,“ sdělil Freitinger. Navíc tehdejší německá firma těchto zařízení vyrobila poměrně málo. „Naše zvonění je snad jediný zachovaný přístroj ve světě,“ upozornil farář.

Do současné podoby kostel dostavěli až v šedesátých letech devatenáctého století, kdy císař vydal další patent, který měl všechny církve zrovnoprávnit, nejen tolerovat. V roce 1865 tak přibyly dvě věže podle jednoho evangelického chrámu v Maďarsku. Do věže byly zavěšeny skutečné zvony.

Výzdoba kostela je poněkud strohá. Žádné sochy ani obrazy svatých. Ani oltářní obraz. Nicméně v jednoduchosti je krása a samotná architektura je oku i duši lahodící a světlá výmalba navozuje dojem čistoty. „Evangelické chrámy se tímto od katolických liší. Středem kostela je kazatelna a stůl Páně, což vyjadřuje důraz na Bibli a boží slovo,“ objasnil Freitinger. Z kazatelny se dodnes, na rozdíl od katolických kostelů, stále káže.

V současné době v kostele opravují věžní hodiny. „Nešly již několik desítek let, zřejmě od války. Loni jsme je dali na opravu, která by nyní již během měsíce měla být dokončená,“ dodal Pavel Freitinger.

MARIE HASOŇOVÁ