O devatenáct let později se stejné pocty dostává i aranžérovi a hudebnímu skladateli Miloši Librovi, který se svým hudebním uměním nesmazatelně zapsal do povědomí blanenských divadelních fandů. Miloš Libra v sedmi letech dojíždí jako žák do brněnské hudební školy. Od šesté třídy navštěvuje ZUŠ v Blansku a studuje hru na klavír. A opět jako nejmladší přihlášený žák z osmé třídy úspěšně skládá přijímací zkoušky na brněnskou konzervatoř, ale to jej ještě čeká v Blansku třída devátá. Proto do Brna jezdí jen jednou týdně a pilně studuje hru na klavír.

Úspěšně absolvuje brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU) a zahajuje profesionální činnost pod brněnskou agenturou. Profesní dráhu musí ukončit po havárii při návratu z koncertu z polských Sopot. Od roku 1979 věnuje své hudební nadání především Blanenskému divadlu, spolupracuje také se základní uměleckou školou a blanenskými kulturními organizacemi.

Jeho první prací aranžérskou, korepetitorskou i jako šéfa malého orchestru byl kabaret Vyvěste fangle věnovaný semaforskému repertoáru. V následujících letech byl autorem hudební části inscenací, které svou pestrostí a touhou dávat souboru zajímavá témata, ke kterým postupně dorůstal, byly mnohdy velmi složité: Milenci z kiosku, Bambini di Praga, Kuře na rožni, Elektrická puma, Výlet do Haliče aneb Švejci, Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, Jarmark, Kand Did aneb Hurá optimismus, Sladký život blázna Vincka, Víkend s Krausovou, Hamlet aneb Meziřeči, Soirée aneb Concerto grosso, Grand aneb Semafor má zelenou, Fragmenty, Garderobiér.

Od roku 1979 až do roku 2009 se podílel na nejméně sedmnácti představeních Blanenského divadla. Jeho aranžmá nekopírovala, byla svébytná a okouzlovala průzračností zvuku. Miloš Libra zkoušku po zkoušce kultivoval a rozvíjel pěvecké schopnosti a projev souboru, který je ozdobou amatérských jevišť. Jeho klavírní party byly dominantní a i přes různé schopnosti členů orchestru dosáhl vždy čistoty a odlehčenosti tolik potřebné pro divadelní prkna.

Miloš Libra umí zaranžovat s nadhledem a mírnou ironií prvorepublikové songy, obrovský kus práce odvedl i s orchestrem v jednom z nejúspěšnějších představení Blanenského divadla Elektrická puma s písněmi Suchého a Havlíka. Svůj otisk zanechal v každém představení, na němž se podílel ať už hudebně, nebo vedením zpěváků a orchestru.

Zasloužil se o Blanenské divadlo a udělení Ceny města Blanska za kulturu je toho jen potvrzením, stejně tak jako jeho finanční dar, o němž napsal lékař Jaromír Kratochvíl z Domova Olga Blansko: „Účastnil jsem se nahrávání jeho muziky jako hudebník a také jsem za něj několikrát při představeních zaskakoval, když on z různých důvodů nemohl hrát. Tak vím, že jeho písničky byly velmi hezké, měly vždy nosný nápad a jejich formální zpracování nemělo chybu. Prostě líbily se mi.

Byl jsem velmi překvapen, když se 22. prosince 2012 objevil v Domově Olga, kde pracuji, a přinesl v zalepené obálce finanční obnos, který dostal právě den předtím jako součást Ceny za kulturu.

Věnoval jej ve prospěch práce pro zlepšování života našich mentálně postižených spoluobčanů, klientů našeho stacionáře. Za to si dovolujeme mu, jménem těchto postižených, co nejupřímněji poděkovat."

PAVEL SVOBODA