Soška Spinaria zdobila sbírky králů i katalogy

Soška, vysoká třiasedmcesát centimetrů, představuje chlapce sedícího na balvanu, který má položenou levou nohu na pravém koleně a mírně nakloněný si vytahuje trn z paty. Originál původně bronzové sošky Spinaria pochází z helénistického období, pravděpodobně z prvního století před Kristem a dnes ji najdeme v Palazzo dei Conservatori v Římě.

Podle jednoho z mytologických výkladů byl chlapec ztotožněn s Lokrem, synem Dia a Maery. Podle legendy viděl Lokros ve snu proroctví a měl poté založit město Ozolian Locris (dnes Nafpaktia) v centrálním Řecku. Ve středověku byl trn symbolem dědičného hříchu, proto byl chlapec interpretován alegoricky jako kajícník snažící se uniknout před hříchy.

Smrt za věrnost

V 18. století se sošce začalo říkat Fedele (věrný) podle jednoho příběhu z římských dějin, kdy pastýř Marcius, byl poslán římským vojskem, aby varoval před nepřátelským postupem. Po cestě utrpěl velké rány na nohou, ale nezastavil se, dokud nedosáhl Kapitolu a posléze četným zraněním podlehl.

Soška Spinaria je jedním z mála starověkých děl, jenž nikdy nezapadlo. Z roku 1160 se zachoval popis navarrského rabína Benjamina z Tudely, který sochu viděl v lateránském paláci v Římě a popsal ji jako Abšaloma, jenž byl třetím synem izraelského krále Davida. Kolem roku 1470 byl Spinario papežem Sixtem IV. přenesen do již zmiňovaného římského Palazzo dei Conservatori. Soška Spinaria byla také z jednou prvních starověkých děl, jenž kopírovali renesanční umělci.

Italský sochař Pier Jacopo Alari Bonacolsi (1460–1528) přezdívaný L'Antico udělal kolem roku 1500 pro mantovskou markýzu Isabellu d'Este první kopii Spinaria. Další kopii vytvořil pro fontánu v Messině známý renesanční umělec Antonello Gagini (1478–1536). Jako dar od kardinála Ippolita II. d'Este byl bronzový Spinario věnován francouzskému králi Františku I., toto dílo vytvořil, společně s dalším italským sochařem Giovannim Fancellim, nám již dobře známý autor figurální plastiky Bakcha se Satyrem Jacopo Sansovino (1486–1570). Dílo v následujících letech a stoletích ještě dostal darem španělský král Filip II. a také anglický Karel I.

Do katalogů

Není zcela zřejmé, kdy se soška Spinaria dostala do Blanska. Není vyloučeno, že již za starohraběte Hugona Františka Salma-Reifferscheidta, tedy v první třetině 19. století. Více pravděpodobné se zdá, že dílo se začalo v Blansku odlévat až za salmovských knížat Hugona Karla Eduarda (1803–1885) nebo Hugona Karla Františka (1832–1890) v druhé polovině 19. století, kdy můžeme Spinaria spatřit v blanenských katalozích umělecké litiny.

V katalozích ČKD Blansko se tato soška nabízí ještě v 90. letech 20. století, z toho můžeme usuzovat, že v českých zemích byl Spinario velice populární. Autorem litinové sošky, jež je oproti originálu zmenšená na sedmadvacet centimetrů, mohli být s největší pravděpodobností tehdejší modeléři blanenských železáren Pavel Wewerka nebo Julius Krill. Dílo vážilo téměř sedm kilo a návštěvníci ho můžou spatřit v expozici Muzea Blansko na blanenském zámku.

JINDŘICH ČELADÍN (autor pracuje v Muzeu Blansko)