Talentovanému volejbalistovi z Letovic je věnovaný další díl seriálu Blanenského deníku Rovnost Mladé talenty. Pod vysokou sítí začínal Šmídl asi v šesti letech pod vedením svého otce, bývalého volejbalisty. A podle něj to byl už od začátku velký dril. „Od prvních chvil až do mého odchodu do Ostravy mě trénoval táta, který dřív hrával volejbal závodně. A bylo to dost tvrdé. Kolikrát jsem chtěl se vším seknout," vzpomíná Šmídl.

Přes dva metry

Ze začátku jeho výkony značně limitovala výška. Už v sedmé třídě měl sice přes dva metry, ale koordinace pohybů byla špatná. „Rychle jsem vyrostl. A byl hodně pomalý a nemotorný. Ale díky tomu, že mě táta od začátku v tréninku tepal, tak jsem se začal postupně zlepšovat. Za to, kam jsem se dostal, vděčím hlavně jemu, mámě a také rodině, která mě od začátku maximálně podporovala. A pořád to platí. Když se mi nepovede zápas a jsem ve srabu, volám tátovi a rozebíráme to," dodává mladý volejbalista.

V Letovicích hrál díky své výšce nejprve na bloku. Od patnácti už ale v dresu Ostravy začal sázet soupeřům dělové smeče z pozice univerzála. V extraligových mládežnických týmech. „Vybral jsem si Ostravu kvůli trenérům a práci s mládeží. A také proto, že tam s velkým volejbalem začínal i další rodák z Letovic. Hvězda francouzské ligy a reprezentace David Konečný," vysvětluje Šmídl, proč zamířil na sever Moravy.

Konečný je pro něj volejbalový vzor číslo jedna. Šmídl hraje na stejném postu jako on. „David je pro mě obrovský vzor. Jednou bych to chtěl dotáhnout tak daleko jako on. Bydlí v sousední ulici a na to, co dokázal, je hodně skromný. Na hvězdu si vůbec nehraje, a když se občas potkáme, tak vždycky pokecáme," říká Šmídl, který v Ostravě studuje ve třetím ročníku na sportovním gymnáziu.

V severomoravské metropoli je podle svých slov maximálně spokojený. „Od začátku je tady super parta. Trenéři, spoluhráči, zázemí. Nemůžu si na nic stěžovat. Před sezonou jsem měl strach, že se v áčku mužů nechytím, protože jsem nejmladší. Ale starší hráči mě vzali v pohodě. Jsem trochu huba, což mi pomohlo, a myslím si, že jsem zapadl dobře," směje se talentovaný volejbalový univerzál.

Premiéru v extralize mužů si odbyl loni na podzim proti nováčkovi soutěže z Karlových Varů. V základní sestavě pak o místo bojoval se slovenským univerzálem Igorem Rehákem. A v některých zápasech svého mnohem zkušenějšího spoluhráče zastínil. „Mám pořád co zlepšovat. Ve všech činnostech. Největší problém mám ale s obranou v poli. Tam je to ode mě hodně slabé. A jaké mám dojmy z první sezony mezi dospělými? Hodně rozpačité. Nepostoupili jsme do play-off a to je velké zklamání. Trošku jsme si sice spravili chuť vítězstvím v Českém poháru, které od nás nikdo nečekal, ale jinak se nám sezona nepovedla," říká volejbalista.

Pro Šmídla však sezona ještě zdaleka nekončí. S kadetskou reprezentací ho totiž v dubnu čeká v Turecku mistrovství Evropy. Ve hře jsou i letenky na mistrovství světa. „Reprezentace je pro mě velká čest. Velice si vážím toho, že mi trenéři dají šanci stejně jako v extralize mužů. Volejbalem se chci jednou živit, a proto musím na sobě ještě hodně makat. Zahraniční angažmá ve Francii nebo Itálii je můj sen. Školu mám jen jako doplněk. I když nějaké pedagogické minimum si chci udělat. Třeba abych mohl učit v mateřské škole. To by mě bavilo," dodává.

Mezi spoluhráči má přezdívku Černej anebo Drobek. S dvěma sty sedmi centimetry a sto kilogramy váhy to sedí. Ale Černej? „Mám víc pigmentu, a jak se trošku opálím, jsem hodně tmavý. Tak proto. Sranda je, že tak kdysi říkali i tátovi spoluhráči v Plzni a já tu přezdívku zdědil nezávisle na něm. Starší hráči si ze mě občas dělají srandu kvůli tomu, že jsem nejmladší. Hlásí, Černej, přines tamto, ukliď míče. Prostě nejmladší v týmu, otrok, ale to se tak jen z legrace hecujeme," usmívá se mladík.

Velký hecíř

Na hřišti se při zápase naopak snaží spoluhráče vyhecovat on. Po výměnách je Šmídla hodně slyšet. „Strašně nerad prohrávám. Zápasy hodně prožívám a snažím se do toho dát všechno. Jsem srdcař a snažím se spoluhráče na hřišti dostat do varu," vysvětluje.

Doma mu pozvolna roste konkurence. S volejbalem totiž začíná i jeho jedenáctiletá sestra. „Třeba ji budu motivovat. Jsem rád, že sportuje a máme v rodině dalšího volejbalistu. Mám ještě sestru dvojče a ta je zase šikovná na hudbu. Hraje na lesní roh v orchestru a mají úspěch," dodává Šmídl.