VYBERTE SI REGION

Olomučanská keramika dobývala svět

Olomučany /TRADIČNÍ PODNIKY BLANENSKA/ - Keramické výrobky proslavily obec Olomučany široko daleko. V současné době však upadají v zapomnění.

28.9.2011
SDÍLEJ:

Z historie keramičky v Olomučanech - komplex továrních budov ve Mlýnku.Foto: archiv

Nástěnná dekorativní mísa s motivem Macochy. Koutní hrnec s ornamenty lidové keramiky. Mísa na polévku zdobená listy vinné révy.

Nedaleko Blanska, v obci Olomučany, sídlí muzeum olomučanské keramiky. Tu kdysi znali lidé po celém světě. Od dob jejího největšího rozkvětu však uplynulo už více než sto let. Přesto se mnoho výrobků zachovalo ve skvělém stavu dodnes.

„V době, kdy už dávno pohasla sláva velkých manufaktur, které vyráběly jemné fajánse, a kdy už na Moravě postupně zanikaly továrny na kameninové nádobí, vznikla v Olomučanech továrna na hliněné zboží,“ píše Vladimír Šujan v publikaci Olomučanská keramika. Autor mluví o polovině devatenáctého století. V té době Petr Eugen Selb a Carl Gustav Lenk postavili větší keramickou dílnu na horním konci obce. Jejich podniku se ale nedařilo, protože toho majitelé o výrobě keramiky moc nevěděli. Proto se po pár letech dostala dílna do rukou rodiny Schützů.

Karel Schütz dílnu rozšířil o dvoupatrovou tovární budovu a podnik zařídil pro své dva syny, Ludvíka a Arnolda. Ti spolu na konci padesátých let založili obchodní společnost a pojmenovali ji Gebrüder Schütz.

Olomučanská továrna vyráběla různé typy zboží. Zpočátku to bylo jen hnědé kuchyňské nádobí. Ale už tehdy bratři usilovali o výrobu jemnější keramiky. Ovšem olomučanská hlína se k takovým výrobkům nehodila. Proto bratři začali dovážet hlínu až od Žatce a později z Libojí u Celje ve dnešním Slovinsku. Tam postavili na začátku sedmdesátých let sesterskou továrnu, ve Vídni pak vybudovali umělecký ateliér, kde vznikaly návrhy a modely výrobků.

Největšího rozkvětu a obliby dosáhla olomučanská keramika v letech 1880 až 1890. Poté si bratři majetek rozdělili. Olomučanskou továrnu dostal Arnold. Ludvík si ponechal továrnu v Libojích, která na rozdíl od té olomučanské stojí a prosperuje dodnes.

Po rozkvětu úpadek

Na konci devatenáctého století předal Arnold továrnu svému zeti Vilému Julinkovi. Tomu však dlouho nevydržela. Po několika letech připadla jednomu z jeho společníků, Oskaru Baschovi.

Továrna pod Baschovým vedením přestala vyrábět jemnou keramiku a časem se soustředila pouze na šamotové zboží a těžbu hlíny. Nakonec výrobu továrny převzaly Moravskoslezské keramické závody v Brně. Bylo to v polovině dvacátého století, necelých sto let od založení olomučanské keramičky. Šamotku, kterou postavil Oskar Basch na začátku dvacátého století, stejně jako dvě pece v horní fabrice, nakonec zbourali.

Nejstarší dochované výrobky olomučanské továrny jsou vedle prostého bílého nádobí talíře a šálky zdobené ornamentem z listů vinné révy. Už od počátku byla typickým zbožím pro olomučanskou továrnu také selská kamenina. Tyto talíře, džbány, mísy, hrnky nebo omáčníky zdobili řemeslníci pestrými květinovými ornamenty.

Jiný druh zboží vyráběla keramička pro majetné městské zákazníky. Takové výrobky navrhovali především pracovníci vídeňského ateliéru a ti se řídili módními trendy. Z tohoto období pocházejí například dekorativní vázy s mušlemi a ornamenty nebo nástěnné talíře.

V osmdesátých letech devatenáctého století se na keramice objevovaly znaky naturalismu, ale i japonské motivy nebo postavy žen. Tato etapa vývoje olomučanské keramiky byla typická barvami a plastickým členěním povrchu. Po technické stránce byla tamní keramika na velmi dobré úrovni, Schützovi se úspěšně zúčastnili několika světových výstav. Například z Mnichova si v roce 1876 přivezli zlatou medaili.

V době rozkvětu pracovalo v továrně až čtyřicet dělníků. Sjížděli se z různých koutů Čech i Moravy a zbylo po nich dodnes cenné umění.

Neúplné muzeum

Mnoho kousků vystavují na obecním úřadě v Olomoučanech. V tamním muzeu najdou návštěvníci asi dvě stě padesát předmětů. „Bohužel nemáme prostory ani odborné pracovníky na to, aby bylo muzeum otevřené stále,“ uvedl starosta Olomučan Josef Smíšek. Stačí ale dát vědět dopředu a zájemci se můžou na výstavu keramiky podívat. Mnoho předmětů vlastní i lidé v soukromých sbírkách, některé jsou i v muzeích v Blansku nebo v Kunštátě.

Kvůli špatné informovanosti upadá však olomučanská keramika v zapomnění. „Plánujeme výstavu přesunout a předměty pořádně popsat. To chce však hodně času a peněz a ty zatím bohužel nemáme,“ uzavírá starosta Smíšek.

ŽANETA ONDROUŠKOVÁ

28.9.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Graffiti ve městě? Můžou zkrášlovat i lákat. V Komíně připomínají známé umělce

Brno - S nelegálním graffiti vede Brno nekonečný boj. Poslední dobou se však ukazuje, že schopnosti sprejerů lze využít i pozitivně. V minulých týdnech hlasovali obyvatelé Židenic o výtvarném řešení zdi u supermarketu na Staré osadě. Vybírali z pěti motivů. Vítězný návrh autora Jana Grumla se na zdi objeví do měsíce.

On-line rozhovor: na otázky čtenářů odpoví místostarostka Boskovic Vítková

Boskovice - V čele města Boskovice stojí jako místostarostka už čtrnáct let a je také krajskou zastupitelkou. Jaromíra Vítková dříve pracovala jako vedoucí odboru životního prostředí Městského úřadu v Boskovicích i Magistrátu města Brna. Je aktivní členkou boskovické jednotky organizace Orel jednoty, skautkou a čestnou členkou Mateřského centra Boskovice. Dlouhodobě podporuje občanská sdružení a spolky, zvláště ty, které pracují s dětmi a mládeží, rodinami s dětmi.

Rozhrabávají půdu v Moravském krasu. Kvůli sběru kamenů

Blanensko – Různé minerály, zkameněliny nebo prostě hezké, vzácné či zajímavé kameny jsou lákavé pro sběratele. Někdy se pro ně ale vydávají do míst, kde je to zakázané. Například do rudického lomu Seč, kde se sice těží jen občas, ale je stále vedený jako aktivní.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies