Ochotnické divadlo v Lysicích stále žije

Ochotnících, kteří v polovině devadesátých let převzali štafetu od svých starších kolegů a pokračují v tradici lysického divadla. „Pojmenování amatérské divadlo se nám moc nelíbí. Spíš bych se přiklonila k tomu ochotnickému. Jsme totiž ochotni věnovat divadlu svůj volný čas,“ poznamenala s úsměvem režisérka lysického divadelního souboru KLYH Olga Tejkalová.

V Lysicích začala hrát divadlo v devadesátých letech. Tehdy na prknech, co znamenají svět, zkoušely dvě skupiny divadelníků po vedením pana Škrabánka a paní Procházkové. „Obě skupiny herců se tak nějak prolínaly a hrály víceméně společně. Někdy kolem roku 1995 se zformoval i KLYH. Já vlastně už nastoupila do rozjetého vlaku. Asi tři čtyři roky jsem hrála a v roce 1998 začala náš soubor režírovat,“ vrátila se do minulosti Tejkalová s tím, že zpočátku hrálo v souboru asi deset lidí. V současnosti jich je dvakrát tolik.

Podle Tejkalové má ochotnické divadlo v Lysicích velmi dlouho tradici. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století byly velmi populární takzvané Večery dobré pohody. Při nich ochotníci nejdříve na pódiu odehráli představení a poté následovala zábava. „Dříve se hrála představení spíše estrádního typu, než klasické divadlo. Snažili jsme se o změnu. Při premiéře jsme hráli jen divadlo a při reprízách byla po představení tradiční zábava. Sice to bylo trošku riskantní, ale lidé to přijali a na premiéry vždycky zaplní sál. Zpočátku jsme nevěděli, jestli jdou diváci na divadlo nebo zábavu, ale představení měla úspěch,“ řekla Tejkalová. Mezi první hry, které lysický KLYH nastudoval patřila Lucerna, Treperendy, Sto dukátů za Juana nebo Noc na Karlštejně.

Lysičtí ochotníci odehrají na domácí scéně za rok většinou tři představení. Další pak po okolních sálech v Bořitově, Černovicích, Drnovicích. Jezdí i na přehlídky amatérských divadel, kde už posbírali několik cen. „Máme ceny za nejlepší herecký výkon či režii,“ dodala Tejkalová.

Největší úspěchy slavil KLYH se hrami Slaměný klobouk aneb Helenka je ráda, Ten kdo utře nos, Princezna Pampeliška, Lakomec. Lysičtí herci se snaží vedle klasických kusů nastudovat konverzační komedie a také pohádky. „Divadlo nás všechny pořád baví a doufám, že svou radost z hrají přenášíme i na lidi, co na nás chodí. Škoda jen, že nemáme moc dobré zázemí. Sokolovna, ve které hrajeme je totiž skoro na spadnutí. Sokolové nemají peníze, ale snad si budovu vezme obec a opraví ji,“ řekla Tejkalová s tím, že chloubou Lysických jsou kulisy.

Těch mají tamní ochotníci pořádnou zásobu a jsou mezi nimi i skvostné kousky. „Kulisy si po dlouhá léta vyráběli lysičtí herci sami. Některé jsou opravdu nádherné. Také máme několik překrásných kulis, jenž nám věnovalo Národní divadlo Brno,“ pochlubila se Tejkalová.

Podle ní je o divadlo v Lysicích mezi lidmi stále zájem. Nyní v KLYHU hraje dvacítka herců. Na škole vede režisérka navíc divadelní kroužek. „Vlastně už si připravuji herce do zásoby. Děti s námi občas hrají také. Nedostatek herců nemáme. Spíš naopak. Kolikrát musím některé odmítnou s tím, že pro ně nemám roli,“ poznamenala Tejkalová.