Muzeum má litinový unikát. Se Šalamounem

Deska, jež je součástí blanenské expozice umělecké litiny, je také jedním z nejvzácnějších a zároveň nejstarších kusů muzejní sbírky. Pochází pravděpodobně z přelomu 16. a 17. století a dříve se mělo za to, že výrobek odlili dělníci v adamovských hutích. Ty jsou starší než blanenské.

Litinová deska s reliéfem se našla spolu s její reversní stranou, ta již bez reliéfu, v roce 1964 při přestavbě domku číslo popisné 384 v Trávnické ulici v Bučovicích. Tento prostor byl koncem 19. století ještě nezastavěný a sloužil jako veřejné smetiště. Do Muzea Bučovice ji za sto sedmačtyřicet korun prodal nálezce Václav Šurýn. V roce 1987 byla deska se Šalomounovým soudem převedena z bučovického muzea do blanenského a v roce 2010 i její reversní strana.

Deska se tedy na smetiště dostala nejspíše z bučovického zámku. V letech 1575–1585 ho nechal postavit Jan Šembera z Boskovic, v té době jeden z nejbohatších moravských šlechticů. Renesanční skvost nesl rukopis severoitalského stavitelského mistra Pietra Gabriho.

Po Šemberově smrti v roce 1597 získal celý jeho majetek manžel jeho dcery Anny, Maxmilián z Lichtenštejna. V majetku Lichtenštejnů bylo zároveň novohradské panství u Adamova, kde již od 15. století fungovaly hamry.

Z tohoto důvodu usoudil historik Vratislav Grolich, že buď Jan Šembera z Boskovic, nebo později Maxmilián z Lichtenštejna si zde nechali odlít kamnovou desku pro svůj zámek v Bučovicích. Byl by to jedinečný nález. Jednalo by se zřejmě o nejstarší doklad uměleckého lití v českých zemích. Takto byla kamnová deska Šalamounova soudu prezentována veřejnosti po řadu let.

Nové poznatky

Avšak v novém tisíciletí přišla přední odbornice na umělecké lití a speciálně na kamnové výrobky Irena Laboutková z Národního technického muzea v Praze s novou neotřelou myšlenkou, jak interpretovat unikátní kamnovou desku. Kamna s těmito deskami se podle Laboutkové nazývala Šalamounova kamna a vyznačovala se bočními úzkými deskami a čtvercovou čelní deskou.

Originál pochází z konce 16. století z huti Georga Schwarze u Königsteinu, ovšem šablona, tedy model pro odlití, pocházel z dílny drážďanských Walterů. Tyto kamnové litinové desky se kopírovaly i na počátku 17. století. Pokud by kamna pocházela z původního zařízení zámku, pak by mohla mít svůj původ v Sasku, jako většina takových kamen v té době. Časově se to shoduje s obdobím provozu Schwarzovy hutě.

Je všeobecně známo, že Jan Šembera z Boskovic i později Lichtenštejnové se rádi obklopovali přepychem a spoustu věcí z interiéru bučovického zámku si nechali přivézt z ciziny. Je tedy více než pravděpodobné, že tomu bylo stejně i u zmiňovaných ka­men.

Litinová kamnová deska zachycuje známý výjev Šalamounova soudu, kdy se dvě nevěstky přou před králem Šalamounem, komu patří dítě, jež jedna z nich porodila v domě.

JINDŘICH ČELADÍN (autor pracuje v Muzeu Blansko)