Milada Musilová: legenda se zlatem v hrdle

JINDŘICH ČELADÍN

Osobnosti nadregionálního významu, které neměly přímý vztah k Blansku, ale zasloužily se o český stát. Osobnosti regionálního významu, jež také nebyly s Blanskem přímo spjaté, avšak působily především na Moravě. Blanenští rodáci nebo zde bydlící, kteří se proslavili v celorepublikovém měřítku. Blanenští rodáci nebo zde žijící lidé, jejichž činnost či skutky byly spojeny přímo s Blanskem.

Toto dělení je pouze orientační a nedá se přesně vztahovat na všechny oceněné. Některé význačné osobnosti, jako byl například dr. Jindřich Wankel, můžeme zařadit rovnou do tří skupin ze čtyř jmenovaných. Řadu těchto zajímavých lidí přiblížíme v novém seriálu Blanenského deníku Rovnost. Osobnosti města Blanska. V prvním díle se budeme věnovat proslulé operní pěvkyni Miladě Musilové. Ta by se v těchto dnech dožila sta let.

Narodila se 14. února 1912 v Blansku na Horní Palavě rodičům Rudolfovi a Kristině Musilovým. Miladin tatínek pracoval jako strojvůdce u státních drah a rodina se několik let po narození Milady přestěhovala do Brna. Tam začala spolu s bratrem Rudolfem chodit do školy, avšak víkendy a prázdniny většinou oba prožívali u prarodičů v Blansku.

Díky mamince dostala Milada ve svých dvanácti letech pianino. Začala také zpívat ve sborovém tělese brněnské Filharmonické besedy. Zde se jí později ujala její první učitelka zpěvu paní profesorka M. Vošlajerová. Po ročním studiu nastoupila Musilová v roce 1929 na brněnskou státní konzervatoř. Na konzervatoři studovala pod vedením profesorky M. Fleischerové zpěv a obligatorní klavír u profesorky L. Tučkové.

Sokolské divadlo

Mladá dívka úspěšně rozvíjela na konzervatoři svůj talent a právě při svých stálých návštěvách v Blansku prvně poznala jevištní prkna, která znamenají svět. Milada se stala v Blansku členkou ochotnického sokolského divadla, v jehož čele stál jako dirigent, režisér a neúnavný pracovník ředitel A. Tichý. Za jeho vedení v letech 1929–1936 vytvořila role v několika operetách. Po úmrtí prarodičů se Milada s rodinou přestěhovala z Brna zpět do Blanska. Po dokončení konzervatoře v roce 1935 pokračovala v pěveckém studiu ještě u profesorky Doubravky Branbergerové v Praze.

V roce 1936 získala Musilová první angažmá v ostravské opeře. Premiéru měla ve Smetanově Tajemství. Pak následovala dlouhá řada rolí, kritikou i obecenstvem vděčně přijímaných. V Ostravě se také seznámila se svým manželem JUDr. Antonínem Parmou.

O Miladu Musilovou se brzy začala zajímat brněnská i pražská scéna, účinkovala také s Českou filharmonií. Ke konci druhé světové války nalezla útočiště ve svém milovaném Blansku, kde se jí v roce 1945 narodil syn Antonín. Koncem května 1945 se splnily její umělecké touhy. Dostala angažmá v pražském Divadle 5. května a od roku 1948 se stala stálou členkou opery Národního divadla.

Milada Musilová byla sólistkou pražského Národního divadla v letech 1948 až 1975. Měla lehký soprán, který zesílil od původního subretního až na melodramatický, s nímž obsáhla celý český klasický repertoár. Vzhledem ke střízlivému jevištnímu projevu jí vyhovovaly role typu Mimi, Čo-Čo-San, Hančí a další. Její Mařenka je zaznamenána na gramofonovém kompletu opery Prodaná nevěsta. V nejvíce rolích vystoupila v sezoně 1948/1949, a to celkem v dvanácti (např. Carmen, Piková dáma, Braniboři v Čechách či Prodaná nevěsta).
Řada ocenění

Milada Musilová získala za svou pěveckou kariéru řadu cen. V roce 1962 dostala vyznamenání Za vynikající práci. V témže roce byla jmenována zasloužilou členkou Národního divadla. V roce 1968 získala titul zasloužilé umělkyně. Také město Blansko nezůstalo pozadu. 22. května 1968 se jí jako první ženě dostalo čestného občanství města Blanska. Jmenovací diplom si Milada Musilová převzala na slavnostním koncertu 6. března 1969. Operní pěvkyně Milada Musilová zemřela 24. ledna 1996.

Autor pracuje v Muzeu města Blanska

Zdroj: Fikerle, Rudolf; Polanský, Richard: Zasloužilá umělkyně Milada Musilová čestnou občankou města. In: Letopisy města Blanska, 1/69, Blansko 1969. s. 1–4.
Kopecký, Emanuel: Pěvci Národního divadla. Praha 1983.