Zřejmě to jediné, co ho s Vyškovskem po jeho odchodu pojí, je jeho dramatická báseň Ortel. „Tu vytiskla vyškovská Obzinova tiskárna. Náklady ale pokryl kyjovský knihkupec J. M. Antoš,“ prozradila historička vyškovského muzea Renata Kotulánová. Jak dodala, jinak je Župka v okrese naprosto neznámý.

Kdo byl Filip Cyril Župka
• Narodil se 7. června 1885 v Ivanovicích na Hané, zemřel 3. dubna 1964 v Kostelci na Hané, kde je také pochovaný
• Odmaturoval v roce 1912, potom krátce pracoval v Přerově jako korektor
• Jeho manželka učila na prostějovských školách italštinu, španělštinu, němčinu a esperanto

ŽUPKŮV ORTEL

V Ortelu popisoval mentalitu člověka na rozcestí, rozebíral psychologii lidského konce. „Je to o nemocech, smrti a umírání. Dílo je dost ponuré a pro dnešního čtenáře už zřejmě kvůli složitému jazyku málo čtivé,“ přemítala Kotulánová.

Dobovým publikem bylo ale Župkovo dílo oblíbené. Především jeho pohádky a příběhy pro děti a mládež. Ševcovská pohádka z roku 1923 mu dokonce vynesla výroční cenu českého Nakladatelství dětské knihy.

Samostatně vydal sedmnáct beletristických děl. Mezi ně patří řada povídek, dramat i románů. Z nich uchovává vyškovské muzeum pouze jedinou již zmiňovanou dramatickou báseň Ortel. „I ve fondu regionálního oddělení knihovny v Prostějově máme jen jeho rozsáhlou epickou báseň Propast,“ řekl prostějovský pamětník Josef Dolívka.

Podle něj jsou Župkova díla zrcadlem jeho vnitřního vývoje a bohatého niterného života. „Jeho vnitřní pochody nejsilněji odrážejí básně Oko, Písně bídy a Velký okamžik,“ doplnil.

Jak dále vzpomínal, Župka nebyl jen umělcem a autorem oduševnělých básní, ale i odborným publicistou. „Jeho práce vyšly v několika novinách a časopisech. Do nich psal pod různými pseudonymy, nejčastěji však jako Smirnov,“ připomněl pamětník. Pod přezdívkou tvořil mimo jiné také nejrůznější eseje.

VLIVNÝ OKRUH PŘÁTEL

Díky oceňované umělecké tvorbě se Župka stal členem Moravského kola spisovatelů. „Přátelil se například s vlivným českým spisovatelem a spoluautorem Manifestu české moderny Josefem Svatoplukem Macharem nebo ředitelem brněnské městské knihovny a významným redaktorem tehdejších Lidových novin Jiřím Mahenem,“ jmenoval Dolívka. Dále se v jeho společenském okruhu pohybovali František Sokol Tůma, Otakar Bystřina, Jan Čáp, Antonín Procházka či Bedřich Beneš Buchlovan.

Literární tvorbu dokonale skloubil se svou profesí prvního městského knihovníka Prostějova. V tamním knihovnickém ústavu zůstal po celý svůj pracovní život.

Na Prostějovsku Župka také studoval. Poté, co se s rodinou odstěhoval z Ivanovic na Hané do Prostějova, nastoupil tam do základní školy. „Ve vzdělání pak pokračoval na zemské vyšší reálce a pak také na gymnáziu v Lipníku nad Bečvou,“ uvádí webový portál Databáze knih. Po návratu z vojny vystudoval Vysokou školu obchodní v Praze a taktéž filozofii na dnešní brněnské Masarykově univerzitě.
Důchod strávil Župka v Kostelci na Hané, kde roku 1964 také zemřel.

ADÉLA JELÍNKOVÁ