Za bicí v kapele usedá Jan Slabák, zpívají Jan Mach a Roman Daniel, na perkuse hraje Petr Žáček, kytaru ovládá Bohumil Mišurec, na baskytaru hraje Pavel Dobeš, Josef Kolář střídá klávesy a altsaxofon, na stejný typ saxofonu hraje i Aleš Průcha, naopak tenorsaxofon ovládá David Joura a Jan Macák hraje na trubku.

I přestože se jedná o poměrně mnohočetnou kapelu, na některé koncerty si členové ještě zvou hosty. „Při posledním vystoupení se k nám na jednu skladbu přidala půvabná flétnistka, která vystřihla vyhrávky a sólo na příčnou flétnu," říká zpěvák Jan Mach.

V budoucnu by si chtěli zahrát především s nějakým trumpetistou nebo pozounistou. O rozšíření kapely nastálo však neuvažují. „Už teď je nás jako psů, větší smečka by vyžadovala větší dopravní prostředky a více místa ve zkušebně a vlastně i na pódiu," popisuje kytarista.

V současné podobě funguje kapela asi rok. „Vznikla však už dříve, přibližně před třemi nebo čtyřmi lety. Tehdy se začala teprve formovat, hledali jsme styl a repertoár," říká Mišurec.

S nápadem založit skupinu přišel kapelník David Joura a zpěvák Roman Daniel, kteří chtěli funkovou kapelu s výraznou dechovou sekcí. „Chtěli hrát hudbu, která se odlišuje od toho, co může posluchač běžně slyšet," dodává Mišurec.

Poskládat kapelu s tolika členy nebylo jednoduché. „Někteří členové se potkávali už dříve v jiných skupinách. Další jsme si vytipovali na koncertech. Jiné jsme oslovili na základě toho, jak jsme si s nimi padli do ucha na nějaké jam-session například v blanenském Muzikografu. Některé jsme si půjčili ze zaběhaných souborů," popisuje vznik kapely Mišurec.

Styl jejich hudby vychází především z afroamerické funkové a jazzrockové hudby sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století. „Preferujeme skladby, na které se dá tančit. Zároveň se ale líbíme jazzmanovi, rockové máničce i mladým hiphoperům, protože jejich styl vychází ze stejných hudebních kořenů," říká kytarista.

Na jejich koncertech si návštěvníci mohou poslechnout hlavně známé funkové hity. „Hrajeme některé notoricky známé funkové hity, ale také nadupané pecky u nás méně známých funky kapel. Vždy se ale snažíme o vlastní vklad," přibližuje Mišurec.

Jejich repertoár lze rozdělit do tří skupin. V první jsou ryze instrumentální skladby, ve kterých si upravují pouze dechové části. Druhou jsou převzaté písně zpívané v originále, do kterých vkládají například vlastní dvojhlasy. Třetí jsou takzvané covery, tedy skladby, ve kterých provedou větší úpravy, například si napíší text v češtině nebo romštině. „Vždy se snažíme respektovat ducha skladby. Například náš text s názvem Nemáš zájem odráží téměř doslovně bluesově laděný originál. Při jeho psaní jsem se snažil i o jeho specifické frázování. To byla v češtině vážně fuška," říká Mach.

Poslední rok se soustředili především na zkoušení a vymýšlení repertoáru. To by nyní chtěli změnit. „Teď si všechno sedlo a cítíme, že je správná doba na koncerty, kvůli kterým to vše děláme. Minulý týden jsme hráli na festivalu Kolotoč v Blansku, kde byla perfektní klubová atmosféra. Lidé tančili a řvali jako o život," dodává Mach. Příští koncert odehrají v Břeclavi.

I přestože mají několik dalších koncertů předjednaných, snaží se hledat nové příležitosti. „Oslovujeme pořadatele a doufáme, že je to bude zajímat, protože nevíme o nikom dalším, kdo by takovou muziku hrál," doplňuje zpěvák.

Do budoucna by chtěli hrát alespoň dva koncerty měsíčně, buď v klubech, nebo na festivalech. „Zároveň se chceme stále zdokonalovat v našem hraní a v show, kterou děláme pro lidi. Abychom je zkrátka na začátku koncertu chytli a až do konce nepustili," popisuje společné plány Jan Mach.

MARKÉTA PULDOVÁ